Na úsvitu dějin

38. kapitola — Cesta kolem Edómu

Tábor Izraele v Kádeši ležel jen kousek od hranic Edómu a jak Mojžíš, tak lid velmi toužili jít cestou do zaslíbené země přes toto území. Poslali tedy edómskému králi poselství: NUD 197.1

“Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly… A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území. Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.” 4. Mojžíšova 20,14-17. NUD 197.2

Na tuto zdvořilou žádost přišla výhrůžná odmítavá odpověď: “Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem.” 4. Mojžíšova 20,18. NUD 197.3

Vůdcové Izraele poslali králi druhou žádost se slibem: “Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít.” 4. Mojžíšova 20,19. NUD 197.4

Odpověď zněla: “Procházet nebudeš.” 4. Mojžíšova 20,20. Na důležitých místech byly už rozmístěny ozbrojené houfy Edómců a Hebrejům bylo zakázáno použít násilí. Musí podniknout dlouhou cestu kolem území Edómu. NUD 197.5

Kdyby byl lid důvěřoval Bohu, Vůdce Hospodinova vojska by je vedl přes Edóm. Obyvatelé země by jim místo nepřátelství projevili přízeň. Avšak Izraelci nejednali pohotově podle Božího slova a jedinečná příležitost pominula. Když byli konečně připraveni přednést svou prosbu králi, byla zamítnuta. Od okamžiku, kdy opustili Egypt, se satan činil a stavěl jim do cesty překážky, aby nemohli zdědit Kenaan. A Izraelci mu svou vlastní nevěrou znovu a znovu otevírali dveře. NUD 197.6

Když Bůh své děti vybízí, aby šly kupředu, satan je pokouší, aby se svým váháním a odkládáním Hospodinu znelíbily. Snaží se rozdmýchat sváry, reptání nebo nevěru, a tak je připravit o požehnání, jimiž je Bůh touží obdarovat. Boží služebníci by měli být pohotoví. Jakýkoliv odklad z jejich strany poskytuje satanu čas k práci na jejich porážce. NUD 197.7

Edómci byli potomky Abrahama a Izáka. Kvůli těmto svým služebníkům jim Bůh dal za dědictví horu Seír. Neměli být vyhnáni, ledaže by se svými hříchy vyloučili z Božího milosrdenství. Hebrejové měli naprosto vyhubit obyvatele Kenaanu, kteří naplnili míru své bezbožnosti. Ale Edómci byli stále ještě kandidáty Boží milosti a mělo se s nimi nakládat milosrdně. Bůh projevuje slitování, dříve než přijdou soudy. NUD 197.8

Izraelcům bylo zakázáno, aby se — ať už nyní nebo někdy v budoucnosti — pomstili za urážku, které se jim dostalo odmítnutím povolení k projití edómskou zemí. Nesmějí očekávat, že budou vlastnit nějakou část edómského území. NUD 198.1

Bůh jim slíbil, že jim dá dobré dědictví, ale neměli mít pocit, že jen oni sami mají právo na zemi, a snažit se utlačovat všechny ostatní. Měli se mít na pozoru, aby s Edómci nejednali nespravedlivě. Měli s nimi obchodovat, okamžitě zaplatit za všechno, co dostali. Jako povzbuzení, aby důvěřovali Bohu a poslouchali jeho slovo, jim bylo připomenuto: “Hospodin, tvůj Bůh, ti při veškeré práci tvých rukou žehnal; … v ničem jsi nestrádal.” 5. Mojžíšova 2,7. Sloužili Bohu, který vlastní bohaté zdroje. Měli být příkladem principu: “Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.” 3. Mojžíšova 19,18. NUD 198.2

Kdyby byli procházeli Edómem, jak Bůh zamýšlel, přineslo by toto projití obyvatelům země určitě požehnání, protože by se seznámili s Božím lidem a jeho bohoslužbou a byli by svědky, jak Jákobův Bůh žehná těm, kdo ho milují a bojí se ho. Avšak všemu tomu zabránila nevěra Izraele. Znovu musí cestovat pouští a hasit žízeň vodou ze zázračného pramene, který by už nebyl potřebný, kdyby byli důvěřovali Bohu. NUD 198.3