Na úsvitu dějin

134/274

Lid žádá maso

Znovu začali volat po masitém pokrmu. Mnozí Egypťané mezi nimi byli zvyklí na bohatou stravu, a proto byli první, kdo si stěžovali. NUD 176.6

Bůh jim mohl dát maso tak snadno jako manu. Bylo však jeho záměrem zásobit je potravou, která lépe odpovídala jejich potřebám. Jejich zvrácená chuť měla ozdravět, aby se mohli radovat z jídla původně určeného pro člověka, totiž z plodů země, které dal Bůh Adamovi a Evě v zahradě Eden. Z tohoto důvodu byli Izraelci připraveni o živočišnou stravu. NUD 176.7

Satan je pokoušel, aby to považovali za nespravedlivé a kruté. Věděl, že bezuzdné povolování chuti vede k smyslnosti a že by tímto prostředkem mohl být lid snadněji přiveden pod jeho nadvládu. Prostřednictvím chuti přiváděl lidi ve velké míře k hříchu už od doby, kdy svedl Evu, aby jedla zakázané ovoce. Nestřídmost v jídle a pití připravuje cestu k znevažování všech morálních požadavků. NUD 176.8

Bůh vyvedl Izraelce z Egypta, aby je mohl usadit v kenaanské zemi jako čisté, svaté a šťastné lidi. Kdyby byli ochotni zapřít svou chuť, nebyli by mezi nimi známy slabosti a nemoci. Jejich potomci by vykazovali fyzickou a mentální sílu, jasné vnímání pravdy a povinnosti, ostrou rozlišovací schopnost a zdravý úsudek. NUD 176.9

Žalmista říká: “Srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. NUD 176.10

A reptali proti Bohu: ‘Může Bůh prostřít stůl v poušti?… Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso? Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel.’” (Žalm 78,18-21¨. Byli svědky Boží vznešenosti, moci a milosti. Svou nevěrou a nespokojeností na sebe přivodili větší vinu. Slíbili, že se podřídí Boží autoritě. Jejich nynější reptání bylo vzpourou a jako takové muselo být rychle potrestáno, měl-li být Izrael ušetřen anarchie a zkázy. “Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.” 4. Mojžíšova 11,1. Rebelanti, kteří se nejvíc provinili, byli zabiti bleskem, který vyšlehl z oblaku. NUD 177.1

Lidé v hrůze hledali Mojžíše, aby za ně prosil Hospodina. Mojžíš tak učinil a oheň ustal. Avšak místo aby se ti, kteří přežili, pokořili a činili pokání, zdálo se, že tento soud pouze prohloubil jejich reptání. Na všech stranách se lidé shromažďovali u vchodů svých stanů a plakali a naříkali. “Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: ‘Kdo nám dá najíst masa? Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.’” 4. Mojžíšova 11,4-6. Avšak navzdory těžkostem spojeným s náročným putováním ani jediný člověk ze všech izraelských kmenů nebyl zesláblý. NUD 177.2

Mojžíš byl sklíčený. Ve své lásce k nim se modlil, aby bylo z knihy života vymazáno raději jeho jméno, než aby oni zahynuli. Toto byla jejich odpověď. Předhazovali mu všechna svá strádání, a dokonce i své domnělé útrapy. Mojžíš byl ve svém zoufalství dokonce v pokušení nedůvěřovat Bohu. Jeho modlitba byla téměř stížností: “Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?… Volají ke mně s pláčem: ‘Dej nám maso, chceme jíst.’ Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly.” 4. Mojžíšova 11,11.13.14. NUD 177.3