Na úsvitu dějin

99/274

Pronásledování

Faraonovi poradci králi oznámili, že jejich otroci uprchli a už se nikdy nevrátí. Egyptští velmožové se vzpamatovali ze svého strachu a přičetli rány na vrub přírodních úkazů. S hořkostí volali: “Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví?” 2. Mojžíšova 14,5. NUD 133.2

Farao shromáždil svou armádu, “vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské” (2. Mojžíšova 14,7), jezdectvo, vojevůdce a pěší vojsko. Sám král se spolu s předními muži své říše postavil do čela útočící armády. Egypťané se obávali, aby se kvůli svému nucenému podřízení se Bohu nestali terčem posměchu jiných národů. Když teď vytáhnou s velkolepou ukázkou své moci a přivedou uprchlíky zpět, zachrání svou slávu a jejich otroci jim budou znovu sloužit. NUD 133.3

Hebrejové byli utábořeni u moře, které se před nimi rozprostíralo jako zdánlivě nepřekonatelná překážka, zatímco na jihu jim v dalším postupu bránily rozeklané hory. Tu spatřili v dálce třpytící se zbroj a pohybující se vozy. Izraelců se zmocnila hrůza. Většina z nich se obrátila se svými stížnostmi na Mojžíše. “Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti?” osopili se na něj. “Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti.” 2. Mojžíšova 14,11.12. NUD 133.4

Záchrana by nebyla možná, kdyby sám Bůh nezasáhl a nevysvobodil je. Protože se však do této situace dostali díky uposlechnutí Božích nařízení, Mojžíš se nebál následků. Odpověděl lidu klidně a s jistotou: “Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.” 2. Mojžíšova 14,13.14. NUD 133.5

Izraelské zástupy, jimž chyběl řád a disciplína, začaly jednat vášnivě a nerozumně. Lidé hlasitě a srdcervoucně naříkali a bědovali. Následovali nádherný oblakový sloup jako znamení od Boha, že mají jít kupředu. Nezavedl je však na špatnou stranu hory, do slepé uličky? Boží anděl se jejich zmateným myslím jevil jako posel zkázy. NUD 133.6

Když se k nim egyptské vojsko přiblížilo, oblakový sloup se majestátně vznesl k nebi, přešel nad Izraelci a snesl se mezi ně a egyptskou armádu. Egypťané už nemohli rozeznat tábor Hebrejů a byli přinuceni se zastavit. Avšak jak tma houstla, oblaková clona se pro Hebreje proměnila v jasné světlo. NUD 133.7

Poté se do srdcí Izraelců vrátila naděje. “Hospodin řekl Mojžíšovi: ‘Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu.’” 2. Mojžíšova 14,15.16. NUD 134.1

Když Mojžíš vztáhl svou hůl, voda se rozdělila a Izrael šel prostředkem moře po suché zemi, zatímco voda stála po obou stranách jako zeď. Světlo z Božího ohnivého sloupu osvěcovalo cestu, vyoranou jako brázda uprostřed vod. NUD 134.2