Proroci a králové

67/70

58. kapitola — Příchod Vykupitele

Po dlouhá staletí soužení a tmy” a “mrákoty…v temnostech” (Izajáš 8,22), jimiž se vyznačovaly dějiny lidstva ode dne, kdy naši první rodiče pozbyli svůj domov v ráji, až do doby, kdy se zjevil Syn Boží jako Spasitel hříšníků, soustřeďovala se naděje padlého lidského pokolení na příchod Vysvoboditele, který vykoupil lidstvo z otroctví hříchu a smrti. PK 447.1

Prvního sdělení o takové naději se dostalo Adamovi a Evě v rozsudku vyneseném nad hadem v ráji, když před nimi řekl Hospodin satanovi: “Nepřátelství položím mezi tebou a ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.” 1. Mojžíšova 3,15. PK 447.2

Když provinilý pár vyslechl tato slova, vzkvitla v nich naděje, neboť v proroctví o potření satanovy moci poznali zaslíbení, že budou vysvobozeni ze záhuby, kterou způsobilo přestoupení. Ačkoli budou muset trpět mocí svého protivníka, protože podlehli jeho svůdnému vlivu a nebyli poslušní jasného příkazu Hospodinova, přesto nemuseli propadnout úplnému zoufalství. Syn Boží se nabídl, že svou vlastní krví odčiní jejich přestoupení. Bude jim poskytnuta zkušební lhůta, během níž se budou moci vírou ve spásnou moc Kristovu stát znovu dítkami Božími. PK 447.3

Ze satana, jemuž se podařilo odvrátit člověka od cesty poslušnosti, se stal “bůh tohoto světa” 2. Korintským 4,4. Panství, které patřilo kdysi Adamovi, připadlo uchvatiteli. Avšak Syn Boží se nabídl, že se odebéře na tuto zemi, aby zaplatil trest za hřích, a tím nejen vykoupil člověka, ale i znovu zřídil ztracené panství. Právě o tomto znovuzřízení prorokoval Micheáš, když pravil: “A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první.” Micheáš 4,8. Apoštol Pavel se o tom zmiňuje jako o “dědictví k vykoupení” Efezským 1,14. A žalmista myslil na totéž konečné znovuzřízení původního dědictví člověka, když pravil: “Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.” Žalm 37,29. PK 447.4

Tato naděje na vykopení příchodem Syna Božího jako Spasitele a Krále neuhasíná v lidských srdcích. Od počátku jsou vždy nemnozí, jejichž víra proniká oparem přítomnosti ke skutečnostem budoucnosti. Adam, Set, Enoch, Metuzalém, Noe, Sem, Abrahám, Izák a Jákob — skrze ty a skrze mnohé další uchovává Hospodin vzácná zjevení své vůle. A tak dítkám Izraele, vyvolenému lidu, z kterého bude dán světu zaslíbený Mesiáš, oznámil Bůh požadavky svého zákona a seznámil ho se spásou, která bude dokonána usmiřující obětí jeho milovaného Syna. PK 448.1

Naděje Izraele je obsažena v tomto zaslíbení, jež bylo dáno v době povolání Abraháma a později znovu a znovu opakováno jeho potomkům: “Požehnány budou v tobě všecky čeledi země.” 1. Mojžíšova 12,3. Když byl Abrahámovi objasněn záměr Boží, že lidstvo bude vykoupeno, zasvitlo v jeho srdci Slunce spravedlnosti a jeho nevědomost byla rozptýlena. A když konečně sám Spasitel chodil mezi syny a člověka a mluvil s nimi, dosvědčoval Židům o skvělé naději patriarchů na vykopuení skrze příchod Vykupitele. “Váš praotec Abrahám zaplesal, že uzří můj den,” pravil Kristus; “i viděl jej, a zaradoval se.” Jan 8,56. PK 448.2

Táž blažená naděje byla vyjádřena v požehnání, které pronesl umírající patriarcha Jákob nad svým synem Judou: PK 448.3

“Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji;
ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých;
klaněti se budou tobě synové otce tvého.
Nebude odjata berla od Judy,
ani vydavatel zákona od noh jeho,
dokudž nepřijde Sílo;
a k němu se shromáždí národové.” 1. Mojžíšova 49,8.18.
PK 448.4

Dále pak na hranicích Zaslíbené země byl příchod Vykupitele světa předpověděn v proroctví, které pronesl Balám: PK 448.5

“Uzřímť jej, ale ne nyní, pohledím na něj,
ale ne z blízka.
PK 448.6

Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele,
kteráž poláme knížata Moábská,
a zkazí všecky syny Set.” 4. Mojžíšova 24,17.
PK 449.1

Skrze Mojžíše bylo Izraeli zjeveno, že Bůh zamýšlí poslat svého Syna jako Vykupitele padlého lidstva. Jednou, krátce před svou smrtí, Mojžíš prohlásil: “Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete.” Mojžíšovi se dostalo jasného poučení o tom, co má říci Izraeli o díle Mesiáše, který přijde. “Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty,” zněla slova Hospodinova k služebníku Božímu, “a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáži.” 5. Mojžíšova 18,15.18. PK 449.2

V dobách praotců byly oběti přinášené při vzývání Boha stálou připomínkou příchodu Spasitele a byl jí i celý obřad při bohoslužvách ve svatyni v celých dějinách Izraele. Při službě ve svatyni a později v chrámě se lid každý den učil pomocí symbolů a náznaků velkým pravdám o příchodu Krista jako Vykupitele, Kněze a Krále; a jednou v roce se jejich mysl obracela k posledním dějům velkého zápasu mezi Kristem a satanem, ke konečnému očištění vesmíru od hříchu a hříšníků. Oběti přinášené při mojžíšovském obřadu vždy naznačovaly lepší službu — službu nebesou. Pozemský svatostánek byl “podobenstvím pro přítomný čas”, v němž se obětovaly dary a přinášely oběti; jeho dvě svatá místa byla “obrazy nebeských zařízení;” neboť Kristus, náš veliký Velekněz, dnes “koná službu ve svatyni, totiž v pravém stánku, jejž postavil Pán, ne člověk” Židům 9,9.23; 8,2. PK 449.3

Ode dne, kdy Hospodin pravil hadu v ráji: “Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.” (1. Mojžíšova 3,15), satan věděl, že nikdy nebude moci plně ovládnout obyvatele tohoto světa. Když Adam a jeho synové začali přinášet obřadní oběti nařízené Bohem jako předobraz Vysvoboditele, který přijde, poznal v nich satan symbol spojení mezi zemí a nebem. V dlouhých staletích, jež pak následovala, usiluje satan neustále o to, aby toto spojení přerušil. Neúnavně se snaží zkreslit Boha a nesprávně vykládat smysl obřadů poukazujících ke Spasiteli a u velké většiny členů lidské rodiny se mu to daří. PK 449.4

Zatím Bůh chce člověku vštípit, že Dar, který je s ním smiřuje, přichází z jeho velké lásky, snaží se arcinepřítel lidstva líčit Boha jako někoho, kdo si libuje v jejich zkáze. Tak byly oběti a zařízení určené nebem k tomu, aby zjevovaly božskou lásku, převráceny, aby sloužily jako prostředek, jímž se hříšníci marně snaží dary a dobrými skutky usmířit hněv uraženého Boha. Současně se satan snaží vyvolávat a povzbuzovat v člověku zlé vášně, aby opakovanými hříchy se lidé stále víc a víc vzdalovali Bohu a beznadějně uvízli v poutech hříchu. PK 450.1

Když skrze hebrejské proroky přišlo psané slovo Boží, studoval satan pilně proroctví, týkající se Meisáše. Pečlivě zkoumal slova, jež neklamně a jasně líčila Kristovo dílo mezi lidmi, kde vystoupí jako oběť a jako vítězící král. V pergamenových svitcích Písem Starého zákona četl, že ten, jenž přijde, bude “jako beránek k zabití veden” a že bude “zohavena…nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské” Izajáš 53,7; 52,14. Zaslíbený Spasitel lidstva bude “nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější…z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí,…ubit od Boha, i strápen;” přitom však také projeví svou moc a “souditi bude chudé z lidu”. “Vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.” Izajáš 54,3.4; Žalm 72,4. Tato proroctví způsobila, že satan začal mít strach a třásl se; neupustil však od svého úmyslu mařit pokud možno milostivá opatření Hospodinova pro vykoupení ztraceného lidstva. Rozhodl se, že zaslepí oči lidí, pokud to jen bude možné, aby nepoznali pravý smysl proroctví o Mesiáši, aby tak připravil půdu pro to, aby Krista zavrhli, až přijde na svět. PK 450.2

Ve staletích, která předcházela potopu, se satanu podařilo rozpoutat na celém světě vzpouru proti Bohu. A na poučení, která měla potopa poskytnout, se brzy zapomnělo. Lstivým našeptáváním zaváděl satan člověka opět krok za krokem do opovážlivé vzpoury. Opět se zdálo, že brzy zvítězí, avšak úmysl Boží s padlým lidstvem tím nebyl zmařen. Skrze potomky věrného Abraháma, skrze potomky Sema se zachovala známost o blahodárném úmyslu Hospodinově pro dobro budoucích pokolení. Čas od času povstávali Bohem stanovení poslové pravdy, aby upozorňovali na význam obětních obřadů a zejména na zaslíbení Hospodinovo o příchodu toho, k němuž poukazovaly všechny obřady obětního systému. Tak měl být svět ušetřen všeobecného odpadnutí. PK 450.3

Božský úmysl byl splňován jen v boji s nejrozhodnějším protivenstvím. Nepřítel pravdy a spravedlnosti působil všemi možnými způsoby, aby potomci Abrahámovi zapomněli na své vysoké a svaté povolání a aby je svedl k uctívání falešných bohů. A často se mu jeho úsilí zdařilo. Po staletí, jež předcházela první Kristův příchod, přikrývala zemi temnota, na národech ležela mrákota. Satan vrhal svůj pekelný stín přes cestu lidí, aby jim zabránil získat známost o Bohu a o budoucím světě. Lidé žili ve stínu smrti. Jejich jediná naděje byla v tom, že se tato temnota zvedne, aby se pak mohl zjevit Bůh. PK 451.1

Prorockým viděním předpovídal David, pomazaný Boží, že příchod Kristův bude “jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků” 2. Samuelova 23,4. A Ozeáš podal svědectví: “Jako jitřní svítání jest vycházení jeho.” Ozeáš 6,3. Tiše a jemně vzchází svítání na zemi, rozptylujíc tmu a probouzejíc zemi k životu. Tak vzejde Slunce spravedlnosti a “zdraví bude na paprscích jeho” Malachiáš 3,20. Lid, bydlící “v zemi stínu smrti” uzří “světlo veliké” Izajáš 9,2. PK 451.2

Prorok Izraele, spatřiv ve vytržení toto slavné vysvobození, zvolal: PK 451.3

“Nebo dítě narodilo se nám,
syn dán jest nám,
i bude knížetství na rameni jeho,
a nazváno bude jméno jeho:
Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.
K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje,
jemuž nebude konce,
sedne na stolici Davidově,
a na království jeho,
až je i v řád uvede,
a utvrdí v soudu a v spravedlnosti,
od tohoto času až na věky.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.” Izajáš 9,6.7.
PK 451.4

V dalších staletích dějin Izraele, která předcházela první příchod Kristův, se všeobecně rozumělo, že o příchodu Mesiáše se mluví v proroctví: “Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.” “Zjeví se sláva Hospodinova,” předpověděl prorok, “a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.” Izajáš 49,6; 40,5. O tomto světe lidí svědčil později směle Jan Křtitel, když hlásal: “Já jsem hlas volající na poušti. Vyrovnejte cestu Páně, jak řekl prorok Izaiáš.” Jan 1,23. PK 452.1

O Kristu bylo dáno toto prorocké zaslíbení: Upravit!!! “Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové,…Toto praví Hospodin:… Ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná; abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se…Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.” Izajáš 49,7-10. PK 452.2

Ti z židovského národa, kteří zůstali pevní, potomci té svaté větve, skrze niž byla uchována známost Boha, posilovali svou víru tím, že se stále obírali těmito a podobnými výroky. S velkým potěšením četli, jak Hospodin pomaže Mesiáše, aby “kázal evangelium tichým”, “uvázal rány zkroušeným srdcem,…vyhlásil jatým svobodu a…vyhlásil léto milostivé Hospodinovo” Izajáš 61,1.2. Jejich srdce však byla naplněna smutkem, když pomyslili na utrpení, jež bude muset podstoupit, aby splnil božský záměr. S hlubokou pokorou v duši četli v prorockém svitku slova: PK 452.3

“Kdo uvěřil kázaní našemu?
A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?
Nebo před ním vyrostl jako proutek,
a jako kořen z země vyprahlé,
nemaje podoby ani krásy.
Viděliť jsme jej,
ale nic nebylo viděti toho,
proč bychom ho žádostivi byli.
PK 452.4

Nejpohrdanější zajisté a
nejopovrženější byl z lidí,
muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí,
a jako ukrývající tvář svou;
nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.
Ještotě on nemoci naše vzal,
a bolesti naše vlastní on nesl,
my však domnívali jsme se, že jest raněn,
a ubit od Boha, i strápen.
On pak raněn jest pro přestoupení naše,
potřín pro nepravosti naše;
kázeň pokoje našeho na něj vzložena,
a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.
Všickni my jako ovce zbloudili jsme,
jeden každý na cestu svou obrátili jsme se,
a Hospodin uvalil na něj
nepravosti všech nás.
Pokutován jest i strápen,
však neotevřel úst svých.
Jako beránek k zabití veden byl,
a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl,
aniž otevřel úst svých.
Z úzkosti a z soudu vyňat jest,
a protož rod jeho kdo vypraví,
ačkoli vyťat jest z země živých,
a zraněn pro přestoupení lidu mého?
Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho,
a bohatému, aby byl usmrcen,
ješto však nepravosti neučinil,
aniž jest nalezena lest v ústech jeho.” Izajáš 53,1-9.
PK 453.1

O trpícím Spasiteli pravil sám Hospodin skrze Zachariáše: “Ó meči, prociť na pastýře mého, a na muže bližního mého.” Zacharjáš 13,7. Jako zástupce a ručitel za hříšného člověka měl Kristus trpět božskou spravedlností, měl na sobě poznat, co znamená spravedlnost. Měl poznat, co to pro hříšníky znamená stát před Bohem bez přímluvce. PK 453.2

Skrze žalmistu předpověděl Vykupitel sám o sobě: PK 454.1

“Pohanění potřelo srdce mé,
pročež jsem byl v žalosti.
Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval,
ale žádného nebylo,
zdali by kdo potěšiti chtěli,
ale nedočkal jsem.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči,
a v žízni mé napájeli mne octem.” Žalm 69,21.22.
PK 454.2

O tom, jak s ním bude jednáno, předpověděl: “Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.” Žalm 22,17-19. PK 454.3

Jakkoli zarmucující jsou tato líčení trpkého utrpení a kruté smrti Zaslíbeného, jsou nicméně plná zaslíbení, neboť o tom, jehož “se líbilo Hospodinu jej stírati a nemocí trápiti”, aby se mohl stát “obětí za hřích”, Hospodin pravil: PK 454.4

“Viděl símě své, byl dlouhověký,
a to, což se líbí Hospodinu,
skrze něho šťastně konáno bylo.
Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude.
Známostí svou ospravedlní
spravedlivý služebník můj mnohé;
nebo nepravosti jejich on sám ponese.
A protož dám jemu díl pro mnohé,
aby s nesčíslnými dělil se o kořist,
proto že vylil na smrt duši svou,
a s přestupníky počten jest.
Onť sám nesl hřích mnohých,
a přestupníků zástupcím byl.” Izajáš 53,10-12.
PK 454.5

Byla to láska k hříšníkům, která vedla Krista k tomu, že zaplatil cenu vykoupení. “Viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka;” nikdo jiný nemohl vykoupit člověka z moci nepřítele; “protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho; a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela.” Izajáš 59,16. PK 455.1

“Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru,
vyvolený můj, jehož libuje duše má.
Ducha svého dám jemu,
onť soud národům vynášeti bude.” Izajáš 42,1.
PK 455.2

V Kristově životě nebylo ani stopy po sebeuplatnění. Klanění se majetku, postavení nebo nadání, jak to činí svět, bylo Synu Božímu cizí. Mesiáš nepoužíval žádného ze způsobů, jichž používá člověk, aby si někoho získal nebo aby si vynutil úctu. Jeho naprostá nesobecckost byla předpověděna slovy: PK 455.3

“Nebude křičeti,
ani se vyvyšovati,
ani slyšán bude vně hlas jeho.
Třtiny nalomené nedolomí,
a lnu kouřícího se neuhasí.” Izajáš 42,2.3.
PK 455.4

Na rozdíl od učitelů své doby bude Spasitel chodit mezi lidem. V jeho životě nebude hlučných sporů, okázalého uctívání, ani činů vypočítaných na sklízení chvály. Mesiáš bude skryt v Bohu a Bůh se zjeví v povaze svého Syna. Bez známosti Boha by lidstvo bylo navždy ztraceno. Bez božské pomoci by lidé klesali stále hlouběji a hlouběji. Život a moc bude muset přijít od toho, jenž učinil svět. Potřeby člověka nemohou být uspokojeny jinak. PK 455.5

O Mesiáši bylo dále prorokováno: “Nebude neochotný, ani příšný, dokudž soudu na zemi nevykoná; a učení jeho ostrovové očekávati budou.” Izajáš 42,4. Syn Boží zvelebí zákon a učiní jej slavným. (Viz Izajáš 42,21.) Nezmenší jeho význam a neubere na závaznosti jeho požadavků; spíše jej vyvýší. Současně oprostí božská přikázání od obtížných požadavků, jimiž je zatížil člověk a jež odradily mnohé od toho, aby dobře sloužili Bohu. PK 455.6

O poslání Spasitelově pravilo slovo Hospodinovo: “Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům, abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách. Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám.” Izajáš 42,6-9. PK 456.1

Skrze zaslíbené Símě vysvobodí Bůh Izraele Sión. “Vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenu jeho vyroste.” “Aj, panna počne, a prodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel. Máslo a med jísti bude, až by uměl zavrci zlé, a vyvoliti dobré.” Izajáš 11,1;7,14.15. PK 456.2

“Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy. A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného. Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho, a pravda přepásaním ledví jeho.” “A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné.” Izajáš 11,2-5.10. PK 456.3

“Aj muž, jehož jméno jest Výstřelek,…ten má vystavěti chrám Hospodinův, a tentýž zase přinese slávu, a seděti a panovati bude na trůnu svém, a bude knězem na trůnu svém.” Zacharjáš 6,12.13. PK 456.4

Otevře se studnice “k obmytí hříchu i nečistoty” (Zacharjáš 13,1); synové člověka uslyší blažené pozvání: PK 456.5

“Ej, všickni žízniví, poďte k vodám,
i vy, kteříž nemáte žádných peněz.
Poďte, kupujte a jezte,
poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty
víno a mléko.
PK 456.6

Proč vynakládáte peníze ne za chléb,
a práci svou za to, což nenasycuje?
Poslechněte mne raději, a jezte to, což jest dobrého,
a nechť se kochá v tuku duše vaše.
Nakloňte ucha svého, a poďte ke mně,
poslechněte, a budeť živa duše vaše;
učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou,
milosrdenství Davidova přepevná.” Izajáš 55,1-3.
PK 457.1

Izraeli bylo dáno zaslíbení: “Aj, za svědka národům dal jsem jej, za vůdce a učitele národům. Aj, národu, k němužs se neznal, povoláš, a národové, kteříž tě neznali, k tobě se sběhnou, pro Hospodina Boha tvého, a Svatého Izraelského, nebo tě oslaví.” Izajáš 55,4.5. PK 457.2

“Jáť způsobím, aby se přiblížila spravedlnost má. Nebudeť prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou.” Izajáš 46,13. PK 457.3

Slovy a skutky bude Mesiáš za svého působení na zemi zjevovat lidstvu slávu Boha Otce. Každý skutek, který v životě vykoná, každé slovo, které vysloví, každý div, který učiní, ukáže padlému lidstvu nekonečnou lásku Boží. PK 457.4

“Na horu vysokou vystup sobě,
Sione, zvěstovateli věcí potěšených,
povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme,
zvěstovateli věcí potěšených,
povyš, aniž se boj.
Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.”
PK 457.5

“Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde,
a rámě jeho panovati bude nad ním;
aj, mzda jeho s ním,
a dílo jeho před ním.
Jako pastýř stádo své pásti bude,
do náručí svého shromáždí jehňátka,
a v klíně svém je ponese,
březí pak poznenáhlu povede.” Izajáš 40,9-11.
PK 457.6

“I uslyší v ten den hluší slova knihy,
a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou.
Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu,
a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou.”
PK 458.1

“Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti,
a reptáci naučili se umění.” Izajáš 29,18.19.24.
PK 458.2

Tak promlouval Bůh k světu skrze patriarchy a proroky, jakož i skrze předobrazy a symboly o Vysvoboditeli z hříchu, který přijde. Řada proroctví vnuknutých Duchem svatým mluví o “Žádoucím všechněm národům” Ageus 2,7. I místo, kde se narodí, a doba, kdy se zjeví, byly přesně předpověděny. PK 458.3

Syn Davidův se musí narodit v městě Davidově. Z Betléma, pravil prorok, “vyjde ten, kterýž má být Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.” Micheáš 5,2. PK 458.4

“A ty, Betléme, v zemi Judksé,
Nejsi nikterak poslední
Mezi judskými vůdčími městy,
Neboť z tebe vzejde vůdce,
Který bude pastýřem mého izraelského lidu.” Matouš 2,6.
PK 458.5

Dobu prvího příchodu Spasitele a některých z hlavních událostí, které se stanou v jeho životě, předpověděl anděl Gabriel Danielovi. “Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.” Daniel 9,24. Den v proroctví znamená rok. (Viz 4. Mojžíšova 14,34; Ezechiel 4,6) Sedmdesát týdnů neboli 490 dnů značí tedy čtyři sta devadesát roků. Výchozí bod pro toto období je dán tímto “Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva” (Daniel 9,25), tedy šedesát devět týdnů neboli čtyři sta osmdesát tři roky. Příkaz k obnovení Jeruzaléma, doplněný výnosem Artaxerxa Longimana, vstoupil v platnost na podzim r. 457 př. Kr. (Viz Ezdráš 6,14; 7,1.9) Čtyři sta osmdesát tři let, počítáno od podzimu r. 457 př.Kristem, sahá do podzimu r. 27 po Kr. Podle proroctví končí toto období Mesiášem, Pomazaným. V roce 27 po Kr. přijal Ježíš při svém křtu pomazání Duchem svatým a krátce nato zahájil své působení. Tehdy bylo hlásáno poselství: “Naplnil se čas.” Marek 1,15. PK 458.6

Pak, pravil anděl, “utvrdí smlouvu mnohým v týdnu posledním (tj. v 7 letech)”. Po sedm let od chvíle, kdy Spasitel zahájil své působení, bylo evangelium hlásáno zvláště Židům; tři a půl roku je hlásal Krists sám, později apoštolové. “U prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.” Daniel 9,27. Na jaře roku 31 po Kr. bude Kristus, pravá oběť obětován na Golgotě. Tehdy se roztrhne opona chrámová ve dví na znamení, že končí svatost obětní služby a její smysl. Začíná doba, kdy končí pozemské oběti a obětování. PK 459.1

Tento týden, tj. sedm let, končí v roce 34 po Kr. Tehdy Židé ukamenováním Štěpána s konečnou platností zpečetí své zavržení evangelia; učedníci, kteří se po pronásledování rozprchnou, odejdou na různá místa, aby “zvěstovali slovo evangelia” Skutky 8,4. a brzy nato se obrátí Saul z pronásledovatele a stanese Pavlem apoštolem pohanů. PK 459.2

Tak mnohá proroctví o Spasiteleově příchodu vedla k tomu, že Židé žili ve stálém očekávání. Mnozí zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění zaslíbení. Viděli je však daleko před sebou, uvěřili a vyznávali, že jsou cizinci a poutníky na zemi. Ode dnů Enochových udržovala zaslíbení opakovaná patriarchy a proroky naživu naději, že Mesiáš přijde. PK 460.1

Nejprve Bůh nezjevil přesnou dobu prvního příchodu; a když pak ji oznámil v proroctví Danielově, nevyložili si všichni toto proroctví správně. PK 460.2

Století za stoletím míjelo; hlasy proroků nakonec zmlkly. Na Izrael těžce dolehla ruka utlačovatele. Když se Židé odloučili od Boha, pohasla víra a naděje téměř přestala osvěcovat budoucnost. Slovům proroků mnozí neporozuměli a ti, kdož náhodou zůstali silní ve víře, volali: “Prodlí se dnové a zahyne všeliké vidění.” (Ezechiel 12,22) v nebeské radě však již bylo rozhodnuto o hodině Kristova příchodu; a když “nastalo naplnění času, poslal Bůh svého Syna,…aby vykoupil lidi, kteří byli pod zákonem, aby se nám dostalo synovství” Galatským 4,4.5. PK 460.3

Lidstvu se musí dávat poučení v lidské řeči. Posel smlouvy bude muset promluvit. Jeho hlas musí být slyšet v jeho vlastním chrámě. On, původce pravdy, musí oddělit pravdu od plev lidských výroků, které ji zbavili účinku. Zásady vlády Boží a plán vykoupení musí být jasně vyloženy. Lidstvu musí být vysvětlena poučení, jež skýtá Starý zákon. PK 460.4

Když se Spasitel konečně zjevil “v podobnosti s lidmi” (Filipským 2,7) a začal své dílo milosti, satan mohl jen potřít patu, zatímco každým skutkem pokory nebo utrpení, který Kristus vykonal, byla potírána hlava jeho protivníka. Úzkost, kterou přináší hřích, byla vylita do nitra toho, jenž je bez hříchu; avšak tím, že snášel odpor hříšníků vůči sobě, platil Kristus dluh za hříšného člověka a lámal pouta, jež lidstvo věznila. Každá úzkost, každá urážka přispívala k vykoupení lidstva. PK 460.5

Kdyby byl satan mohl svést Krista k tomu, aby podlehl byť jedinému pokušení, kdyby ho byl mohl přivést k tomu, aby jediným skutkem nebo i jen myšlenkou poskvrnil svou dokonalou čistotu, byl by kníže temnosti zvítězil nad Jistotou člověka a byl by strhl k sobě celou lidskou rodinu. Satan mohl sice trápit, nemohl však poskvrnit. Mohl způsobit smrtelnou úzkost, nemohl však znečistit hříchem. Způsobil, že život Kristův byl jedinou dlouhou řadou bojů a zkoušek, avšak každým napadením ztrácel svou moc nad lidstvem. PK 460.6

Na poušti, kde byl pokoušen, v zahradě Getsemanské a na kříži zkřížil náš Spasitel zbraně s knížetem temnosti. Jeho rány se staly trofejemi jeho vítězství pro lidstvo. Když Kristus visel ve smrtelné úzkosti na kříži, zatím co zlí duchové se radovali a zlí lidé mu utrhali, tehdy satan vskutku potřel jeho patu. Avšak právě to potřelo hlavu hadovu. Svou smrtí zničil Kristus “toho, který má moc nad smrtí, to jest ďábla” Židům 2,14. Smrt Kristova zpečetila osud hlavního odbojníka a navždy zajistila plán spasení. Ve smrti zvítězil Kristus nad mocí smrti; když vstal z mrtvých, otevřel brány hrobu pro všechny své následovníky. V tomto posledním velkém zápase vidíme, že se naplnilo proroctví: “Ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.” 1. Mojžíšova 3,15. PK 461.1

“Milovaní, my jsme dětmi Božími; čím budeme, není ještě zjevno. Ale víme, že mu, až se zjeví, budeme podobni, poněvadž jej budeme viděti, tak jak jest.” 1. Janův 3,2. Náš Vykupitel otvírá cestu, tak aby i nejhříšnější, nejpotřebnější, nejutlačenější a nejpohrdanější mohli najít přístup k Otci. PK 461.2

“Hospodine, ty jsi Bůh můj,
vyvyšovati tě budu,
a oslavovati budu jméno tvé;
nebo jsi učinil předivné věci.
Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.” Izajáš 25,1.
PK 461.3