Život naplněný pokojem

102/268

Ústavní léčba

V sanatoriích a nemocnicích, kde mají zdravotní sestry neustále na starosti velký počet nemocných, je z jejich strany zapotřebí rozhodného úsilí, aby byly vždy radostné a veselé a aby v každém slově a v každém skutku projevovaly rozvahu a ohled. V těchto ústavech je ze všeho nejdůležitější, aby se ošetřovatelky snažily konat svou práci moudře a dobře. Měly by mít stále na mysli, že vykonáváním svých každodenních povinností slouží Kristu. ZNP 114.1

Nemocní potřebují, aby se s nimi mluvilo moudře. Ošetřovatelky by měly denně studovat Bibli, aby byly schopny říkat to, co pacienty poučí a co jim pomůže. V místnostech, kde se slouží nemocným, jsou přítomni Boží andělé a ovzduší obklopující člověka, který ošetřuje nemocné, by mělo být čisté a provoněné. Lékaři a zdravotní sestry by měli žít podle Kristových zásad. V jejich životech by měly být vidět jeho vlastnosti. Pak vším, co dělají a říkají, budou nemocné přitahovat ke Spasiteli. ZNP 114.2

Během ošetřování, které přispívá k obnovení zdraví, bude křesťanská zdravotní sestra radostně a úspěšně obracet mysl pacienta ke Kristu, lékaři těla i duše. Tu a tam pronesené myšlenky budou mít svůj vliv. Zkušenější ošetřovatelky by neměly promeškat žádnou vhodnou příležitost, kdy mohou pozornost nemocného upoutat ke Kristu. Měly by být vždy připraveny spojit s léčbou těla i duchovní uzdravování. ZNP 114.3

Ošetřovatelky mají co nejlaskavějším a nejšetrnějším způsobem poučovat pacienty, že ten, kdo chce být uzdraven, musí skoncovat s přestupováním Božího zákona. Musí se rozhodnout, že přestane žít v hříchu. Bůh nemůže žehnat tomu, kdo na sebe úmyslným porušováním jeho zákonů nepřestává přivolávat nemoc a utrpení. Prostřednictvím Ducha svatého však Kristus přichází jako uzdravující síla ke každému, kdo přestává dělat zlo a učí se konat dobro. ZNP 114.4

Ti, kdo nemají lásku k Bohu, budou stále působit proti nejvlastnějším zájmům duše a těla. Avšak ti, kdo si uvědomí, jak je důležité žít v poslušnosti Boha v tomto nynějším zlém světě, budou ochotni zříci se všech zlozvyků. Jejich srdce naplní vděčnost a láska. Vědí, že Kristus je jejich přítel. Toto vědomí, že mají takového přítele, znamená pro trpící při uzdravování z nemoci v mnoha případech více než nejlepší léčba, kterou jim je možno poskytnout. Je však třeba sloužit oběma způsoby. Mají spolu jít ruku v ruce. ZNP 114.5