Život naplněný pokojem

2. kapitola — Dny služby

V rybářově domě v Kafarnaum ležela Petrova tchyně se silnou horečkou. “Prosili ho za ni.” Lukáš 4,38. Pán Ježíš “se dotkl její ruky a horečka ji opustila”. Matouš 8,15. Vstala a obsluhovala Spasitele a jeho učedníky. ZNP 14.1

Zpráva o uzdravení se rychle rozšířila. Protože k uzdravení došlo v sobotu, lidé se ze strachu před rabíny neodvažovali přijít za Pánem Ježíšem, dokud slunce nezapadne. Teprve pak přicházeli obyvatelé celého města a okolí k prostému domu, kde bydlel. Nemocné přinášeli na nosítkách, jiní přicházeli ke Spasiteli o berlích nebo je podpírali jejich přátelé. ZNP 14.2

Proud nemocných neustával, neboť nikdo nevěděl, zda příští den zůstane Velký lékař ještě mezi nimi. Podobný den Kafarnaum ještě nezažilo. Všude se ozýval jásot a výkřiky radosti a osvobození. ZNP 14.3

Pán Ježíš neustal ve své činnosti, dokud neuzdravil posledního nemocného. Poslední návštěvníci odešli až pozdě v noci a teprve pak se v Šimonově domě rozhostilo ticho. Skončil dlouhý, vyčerpávající den a Pán Ježíš se odebral k odpočinku. Avšak před svítáním, zatímco město tvrdě spalo, “ještě za tmy vstal a vyšel z domu, odešel na pusté místo, a tam se modlil”. Marek 1,35. ZNP 14.4

Časně zrána přišel za Pánem Ježíšem Petr se svými druhy a oznámili mu, že ho obyvatelé Kafarnaum již hledají. K jejich překvapení však Kristus řekl: “Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.” Lukáš 4,43. ZNP 14.5

Kafarnaum zachvátilo vzrušení a hrozilo nebezpečí, že lidé nepochopí nejvlastnější smysl Kristova poslání. Pán Ježíš na sebe nechtěl upoutat pozornost jen jako na uzdravovatele nebo lékaře tělesných nemocí. Chtěl, aby lidé za ním šli jako za svým Spasitelem. Lidé by rádi uvěřili, že přišel jako král založit pozemské království, avšak Pán Ježíš chtěl obrátit jejich mysl od pozemských věcí k otázkám duchovním. Pouze pozemský úspěch by jeho dílu překážel. ZNP 14.6

Obdiv lehkovážného zástupu se Pána Ježíše nepříjemně dotýkal. Nikdy neprosazoval sebe. Byly mu cizí pocty, které svět prokazuje těm, kteří mají majetek, postavení nebo nadání. Nepoužíval žádné prostředky, které používají lidé, aby získal oddanost nebo úctu druhých. Staletí před jeho narozením o něm prorok napsal: “Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.” Izajáš 42,2.3. ZNP 14.7

Farizeové se snažili odlišit od ostatních úzkostlivým obřadnictvím, okázalostí bohoslužby a dobročinností. Diskuzemi o náboženství chtěli dokázat svou náboženskou horlivost. Soupeřící skupiny se mezi sebou hlučně a dlouho přely. Ulicemi často zněly hádky rozzlobených zákoníků. ZNP 15.1

Pán Ježíš jednal úplně jinak. Neliboval si v hlučných učených sporech. Nekonal okázalé obřady. Nesnažil se získat obdiv lidí. Spasitel žil v úzkém spojení se svým Otcem. Proto v něm Otec mohl projevit svou povahu. A právě k tomu chtěl Pán Ježíš upoutat pozornost lidí. ZNP 15.2

“Slunce spravedlnosti” neozářilo svět v plné nádheře, aby lidi oslnilo svou slávou. Prorok Ozeáš o Mesiáši napsal: “Jeho příchod je jako svítání.” Ozeáš 6,3. Slunce vychází pozvolna a postupně, rozptyluje tmu a probouzí svět k životu. Podobně vychází i “Slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích”. Malachiáš 3,20. ZNP 15.3

“Zde je můj služebník, jehož podepírám,
můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení.” Izajáš 42,1. ZNP 15.4

“Byl jsi záštitou slabého,
v soužení záštitou ubožáka,
útočištěm před přívalem
i stínem v horku.” Izajáš 25,4. ZNP 15.5

“Toto praví Bůh Hospodin,
který stvořil nebesa a roztáhl je,
zemi překlenul i s tím,
co na ní vzchází,
jenž dává dech lidu na ní
a ducha těm, kdo po ní chodí:
Já Hospodin jsem tě povolal
ve spravedlnosti
a uchopil tě za ruku;
budu tě opatrovat, dám tě
za smlouvu lidu
a za světlo pronárodům,
abys otvíral slepé oči,
abys vyváděl vězně ze žaláře,
z věznic ty, kdo sedí v temnotě.” Izajáš 42,5-7. ZNP 15.6

“Slepé povedu cestou,
již neznají, stezkami,
o nichž nic nevědí,
je budu vodit.
Tmu před nimi změním v světlo,
pahorkatiny v rovinu.
Toto jsou věci, jež učiním,
od toho neupustím.” Izajáš 42,16. ZNP 15.7

“Zpívejte Hospodinu
píseň novou!
Ať zní jeho chvála
ze všech končin země.
Ti, kteří se vydávají na moře,
i to, čeho je moře plno,
ostrovy a ti, kdo na nich bydlí,
ať pozvednou svůj hlas,
i poušť a její města,
dvorce, v nichž bydlí Kédar,
ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor.
Ať vzdají čest Hospodinu,
ať mu chvalořečí na ostrovech.” Izajáš 42,10-12. ZNP 15.8

“Plesejte nebesa,
vždyť Hospodin to vykoná,
hlaholte, nejhlubší útroby země,
ať zvučně plesají hory,
les a všechny jeho stromy,
neboť Hospodin vykoupí Jákoba
a proslaví se v Izraeli.” Izajáš 44,23. ZNP 16.1