Život naplněný pokojem

5. kapitola — Léčení duše

Mnozí z těch, kdo přišli ke Kristu pro pomoc, si předtím sami přivodili nemoc. Přesto je Kristus neodmítl uzdravit. Když do nich vstoupila Kristova moc, uvědomili si svůj hřích a mnozí byli uzdraveni ze své duchovní nemoci právě tak jako ze své choroby tělesné. ZNP 33.1

Byl mezi nimi i ochrnutý z Kafarnaum. Podobně jako malomocný ztratil i tento ochrnutý všechnu naději na uzdravení. Jeho nemoc byla důsledkem jeho hříšného způsobu života a jeho utrpení bylo znásobeno výčitkami svědomí. Marně se obracel o pomoc na farizea a lékaře. Prohlásili ho za nevyléčitelně nemocného, označili ho za hříšníka a řekli mu, že zemře, protože Bůh se na něj hněvá. ZNP 33.2

Ochrnutý propadl zoufalství. Pak slyšel o Ježíšových divech. Jiní, právě tak hříšní a bezmocní jako on, byli uzdraveni. To v něm vzbudilo víru, že také on by mohl být uzdraven, kdyby byl přinesen ke Spasiteli. Když si však vzpomněl na příčinu své nemoci, naděje v něm hasla. Přesto možnost vyléčení nemohl vyloučit. ZNP 33.3

Jeho velkou touhou bylo zbavit se tíhy hříchu. Toužil uvidět Ježíše a přijmout ujištění, že mu je odpuštěno a že je usmířen s nebem. Pak by pokojně žil a zemřel podle Boží vůle. ZNP 33.4

Nebylo možno ztrácet čas. Jeho vysílené tělo jevilo již známky smrti. Požádal proto své přátele, aby ho odnesli i s lůžkem k Ježíši. Rádi to udělali. Avšak dav, který se shromáždil v domě a kolem domu, kde byl Spasitel, byl tak hustý, že se nemocný a jeho přátelé nemohli k Ježíši přiblížit. Nemohli se dostat dokonce ani do takové vzdálenosti, aby slyšeli jeho hlas. Ježíš učil v Petrově domě. Podle svého zvyku seděli učedníci u Ježíšových nohou a “kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma”. Lukáš 5,17. Mnozí z nich přišli jako špehové a hledali záminku k obvinění proti Ježíši. Za nimi se tlačili další — zvědavci, zbožní, lidé toužící po poznání i nevěřící. Byli tu příslušníci různých národností a všech společenských vrstev. “A moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.” Lukáš 5,17. Duch života se vznášel nad shromážděnými, ale farizeové a zákoníci nepoznali, že je přítomen. Necítili, že ho potřebují, a proto nebyli uzdraveni. “Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.” Lukáš 1,53. ZNP 33.5

Znovu a znovu se přátelé ochrnutého pokoušeli protlačit zástupem, ale marně. Nemocný se kolem sebe rozhlížel s nevýslovnou úzkostí. Jak by se mohl vzdát naděje, když pomoc, po níž tolik touží, je tak blízko? Na jeho prosbu ho přátelé vyzvedli na střechu domu a otvorem, který v ní udělali, ho spustili k Ježíšovým nohám. ZNP 34.1

Vyučování bylo přerušeno. Spasitel pohlédl na žalostný zjev a uviděl prosící oči upřené na něho. Dobře věděl, po čem touží tento nešťastný člověk. Když byl ještě doma, Kristus probudil jeho svědomí. A když pak litoval svých hříchů a uvěřil, že Ježíš má moc ho uzdravit, Spasitelova milost ho posílila. Ježíš sledoval, jak první záblesk víry vyrostl v přesvědčení, že on je jediným pomocníkem hříšníka, a viděl, jak toto přesvědčení sílí každým pokusem dostat se k němu. Kristus sám přitáhl trpícího k sobě. Spasitelova slova: “Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy” (Matouš 9,2) zněla jeho uším jako hudba. ZNP 34.2

Břemeno viny padá z nemocného. Už nepochybuje. Kristova slova prozrazují, že Ježíš má moc číst v srdci. Kdo může popřít jeho moc odpouštět hříchy? Namísto zoufalství nastupuje naděje. Tísnivý smutek je nahrazen radostí. Tělesná bolest, kterou muž pociťoval, odchází. Celá jeho bytost se mění. Už nic nežádá. Leží pokojně a tiše. Pro štěstí nemůže mluvit. ZNP 34.3

Zástup lidí sleduje se zájmem a napětím každý pohyb této neobyčejné proměny. Mnozí cítí, že Kristova slova jsou pozváním i pro ně. Což nejsou i oni v důsledku hříchu nemocní? Copak netouží po tom, aby byli od tohoto břemena osvobozeni? ZNP 34.4

Avšak farizeové, kteří se obávali, že ztratí svůj vliv na lid, si v duchu říkali: “Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?” Marek 2,7. ZNP 34.5

Ježíš na ně upřel svůj pohled, před nímž se zachvěli a ustoupili, a pravil: “Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snadnější říci ‘odpouštějí se ti hříchy’ , nebo říci ‘vstaň a choď’ ? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,” obrátil se k ochrnutému a řekl: “Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!” Matouš 9,4-6. ZNP 34.6

Nato se muž, který byl k Ježíši přinesen na nosítkách, postavil na vlastní nohy s pružností a silou mladého muže. A hned “vzal své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: ‘Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.’ ” Marek 2,12. ZNP 34.7

Jen tvůrčí moc mohla tomuto rozpadajícímu se tělu vrátit zdraví. Týž hlas, který vdechl život člověku stvořenému z prachu země, vdechl život umírajícímu paralytikovi. A táž moc, která dala život tělu, obnovila i srdce. Ten, který při stvoření “řekl, a stalo se”, který “jak přikázal, tak vše stojí” (Žalm 33,9), vdechl život člověku, který byl mrtvý ve vinách a hříších. Uzdravení těla bylo důkazem moci, která přetvořila srdce. Kristus přikázal ochrnutému, aby vstal a chodil, “abyste věděli,” pravil, “že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy”. ZNP 34.8

Kristus ochrnutého úplně uzdravil. Vrátil zdraví jeho duši i tělu. Nemocný potřeboval nejdříve vyléčit duši, aby mohl ocenit uzdravení těla. Než mohla být vyléčena tělesná nemoc, musel Kristus přinést úlevu jeho mysli a očistit ho od hříchu. Toto poučení bychom neměli přehlížet. I dnes tisíce lidí, kteří trpí nějakou tělesnou nemocí, touží stejně jako ochrnutý po poselství: “Odpouštějí se ti hříchy.” Základem jejich nemocí jsou neuspokojené touhy a tíha hříchu, který v člověku vyvolává neklid. Tito lidé nemohou nalézt úlevu, dokud nepřijdou k Lékaři duše. Pokoj, který může dát jen on, obnoví sílu mysli a zdraví těla. ZNP 35.1

Uzdravení ochrnutého mělo na lidi takový účinek, jako by se otevřelo nebe a zjevilo slávu lepšího světa. Když muž, který byl právě vyléčen ze své nemoci, kráčel zástupem, chválil Boha na každém kroku a nesl nosítka, jako by to bylo pírko. Lidé před ním ustupovali, uvolňovali mu místo, zírali na něj naplněni posvátnou bázní a šeptali si mezi sebou: “Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.” Lukáš 5,26. ZNP 35.2

V domově ochrnutého zavládla velká radost, když se uzdravený vrátil ke své rodině. Přinesl s sebou nosítka, na nichž byl před krátkou dobou pomalu vynesen. Všichni se kolem něho shlukli se slzami radosti v očích a stěží věřili svému zraku. Stál před nimi v plné mužné síle. Paže, které viděli bezvládné, nyní rychle poslouchaly jeho vůli. Scvrklá pleť barvy olova byla nyní svěží a zdravě růžová. Jeho chůze byla jistá a uvolněná. V každém rysu jeho obličeje byla radost a naděje. Známky hříchu a utrpení byly vystřídány výrazem čistoty a pokoje. Vřelé díkůvzdání stoupalo z tohoto domu k nebi a Bůh byl oslaven skrze svého Syna, který vrátil naději tomu, kdo ji ztratil, a sílu tomu, kdo ji pozbyl. Tento muž a jeho rodina byli připraveni ochotně položit své životy za Ježíše. Jediná pochybnost nekalila jejich víru. Žádná nedůvěra nerušila jejich věrnost tomu, který vnesl světlo do jejich smutného domova. ZNP 35.3

“Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé,
jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu,
nezapomínej na žádné
jeho dobrodiní!
On ti odpouští
všechny nepravosti,
ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život…
tvé mládí se obnovuje
jako mládí orla.
Hospodin zjednává spravedlnost
a právo všem utlačeným…
Nenakládá s námi
podle našich hříchů, neodplácí nám
dle našich nepravostí…
Jako se nad syny slitovává otec,
slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření,
pamatuje, že jsme prach.” Žalm 103,1-14. ZNP 35.4