Život naplněný pokojem

9/268

Pět ječných bochníků nasytí velké množství lidí

Celý den se za Kristem a jeho učedníky hrnul velký zástup lidí, když učil u jezera. Naslouchali jeho laskavým slovům, tak prostým a jasným, že byla pro ně balzámem z Galádu. Hojivé doteky jeho božské ruky vracely zdraví nemocným a život umírajícím. Zdálo se jim, že toho dne sestoupilo nebe na zemi, a vůbec si neuvědomovali, jak dlouho už nic nejedli. ZNP 20.1

Slunce již zapadalo, ale lidé se nerozcházeli. Proto učedníci přišli ke Kristu a navrhovali, aby poslal lidi v jejich vlastním zájmu domů. Mnozí z nich přišli zdaleka a od rána nic nejedli. V okolních městečkách a vesnicích by mohli sehnat něco k jídlu. Ježíš však řekl: “Dejte vy jim jíst.” Matouš 14,16. Pak se obrátil k Filipovi a zeptal se ho: “Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?” Jan 6,5. ZNP 20.2

Filip přehlédl to množství hlav a usoudil, že je nemožné opatřit potravu pro tak velké shromáždění. Odpověděl: “Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.” Jan 6,7. ZNP 20.3

Ježíš se zeptal, kolik jídla by se našlo mezi přítomnými. “Je tu jeden chlapec,” pravil Ondřej, “který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!” Jan 6,9. Ježíš přikázal, aby mu je přinesli. Pak řekl učedníkům, ať vyzvou lidi, aby se posadili do trávy. Když se tak stalo, vzal chleby a ryby, “vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.” Matouš 14,19.20. ZNP 20.4

Boží mocí Kristus zázračně nasytil zástupy. Nabídl však jednoduchý pokrm — jen ryby a ječné chleby, které byly denní potravou galilejských rybářů. ZNP 20.5

Kristus mohl pro tyto lidi prostřít bohatou tabuli. Avšak jídlo připravené jen pro ukojení chuti by neposkytlo poučení pro jejich dobro. Tímto divem chtěl dát Kristus poučení o prostotě. Kdyby dnes byli lidé prostí ve svých zvycích, kdyby žili v souladu se zákony přírody tak jako na počátku Adam a Eva, bylo by dostatek potravy pro potřeby všeho lidstva. Sobectví a uspokojování zvrácené chuti však s sebou přineslo hřích a utrpení, které pochází na jedné straně z nestřídmosti a na druhé straně z nedostatku. ZNP 20.6

Ježíš neusiloval o to, aby k sobě lidi přitáhl tím, že by uspokojoval jejich touhu po přepychu. Pro tento velký zástup lidí, unavených a hladových po dlouhém vzrušeném dni, byla prostá strava důkazem jak Kristovy moci, tak jeho něžné péče o ně v běžných životních potřebách. Spasitel neslibuje svým následovníkům přepych světa. Jejich úděl může být poznamenán chudobou. Avšak Ježíš je svým slovem ujišťuje, že o jejich potřeby bude postaráno, a slibuje jim trvalou útěchu prostřednictvím své přítomnosti, což je víc než pozemské štěstí. ZNP 20.7

Když byl zástup nasycen, zbylo ještě hojně potravy. Ježíš přikázal svým učedníkům: “Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!” Jan 6,12. Tato slova znamenala víc než posbírání zbytků potravy do košů. Poučení bylo dvojí. Nic nemá přijít nazmar. Nesmíme nechat bez povšimnutí žádný časný prospěch. Nesmíme zanedbat nic, co by mohlo posloužit k blahu lidské bytosti. Je třeba sebrat všechno, co zmírní nouzi hladovějících na zemi. Stejně pečlivě musíme opatrovat chléb z nebe, abychom uspokojili potřeby nitra. Máme žít každým slovem Božím. Nic z toho, co praví Bůh, se nesmí ztratit. Nesmíme přehlédnout jediné slovo, které se týká naší spásy. Ani jediné slovo nesmí padnout bez užitku na zem. ZNP 21.1

Zázrak rozmnožení chlebů nás učí, jak jsme závislí na Bohu. Když měl Kristus nasytit pět tisíc lidí, nebyla po ruce téměř žádná potrava. Zdánlivě nevládl Kristus žádnými prostředky, jež by mohl použít. Byl v pusté krajině s pěti tisíci muži, s ženami a dětmi. Nezval tento zástup lidí, aby ho tam následovali. Všichni chtěli být u něho, a proto přišli bez pozvání nebo příkazu. Kristus však věděl, že jsou hladoví a unavení, když celý den naslouchali jeho naučením. Byli daleko od svých domovů a noc byla již přede dveřmi. Mnozí z nich neměli prostředky, aby si mohli koupit něco k jídlu. Ten, který se pro ně na poušti čtyřicet dní postil, nepřipustí, aby se vrátili domů vyhladovělí. ZNP 21.2

Boží prozřetelnost postavila Ježíše do situace, v níž se nacházel. Spoléhal na svého nebeského Otce, že mu dá prostředky k uspokojení potřeb lidí. Dostaneme-li se do úzkých, máme spoléhat na Boha. V každé nouzi máme hledat pomoc u toho, který vládne nekonečnými zdroji. ZNP 21.3

Při tomto divu přijal Kristus od Otce vše, co potřeboval. Odevzdal to učedníkům, učedníci lidem a lidé navzájem jeden druhému. Tak všichni, kdo jsou spojeni s Kristem, dostanou od něho chléb života a budou jej rozdávat druhým. Jeho následovníci jsou ustanoveni k tomu, aby zprostředkovávali spojení mezi Kristem a lidmi. ZNP 21.4

Když učedníci slyšeli Spasitelův příkaz: “Dejte vy jim jíst”, představili si hned všechny potíže s tím spojené. Ptali se: “Máme jít do vesnice nakoupit jídlo?” Co však řekl Kristus? “Dejte vy jim jíst.” Učedníci snesli Ježíši vše, co měli. Kristus je však nevyzval, aby jedli. Přikázal jim, aby posloužili lidem. Jídlo se v jeho rukou zmnohonásobilo a ruce učedníků, které se vztahovaly ke Kristu, byly stále plné. Malá zásoba stačila pro všechny. Když se zástup nasytil, jedli toto vzácné jídlo poskytnuté nebem učedníci s Ježíšem. ZNP 21.5

Díváme-li se na potřeby chudých, nevědomých a trpících, jak často při tom klesáme na mysli. Klademe si otázku: “Co zmohou naše chabé síly a skrovné možnosti, aby se odstranila tato strašná bída? Nemáme počkat na někoho, kdo má větší schopnosti dílo zorganizovat, nebo na nějakou organizaci, která se toho ujme?” Kristus říká: “Dejte vy jim jíst.” Využijte prostředky, čas a schopnosti, které máte. Přineste své ječné chleby Ježíši. ZNP 21.6

Ačkoli vaše zásoby možná nestačí k tomu, aby se z nich najedly tisíce, snad postačí k nasycení jednoho člověka. V Kristových rukou mohou nasytit mnohé. Udělejte to stejně jako učedníci — dejte, co máte. Kristus váš dar znásobí. Odmění oddanou, prostou důvěru, kterou v něho vkládáte. Ukáže se, že to, co vypadalo jako skrovná zásoba, je ve skutečnosti bohatou hostinou. ZNP 22.1

“Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet… Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ‘Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.’ Ten, který ‘dává semeno k setbě i chléb k jídlu’ , dá vzrůst vaší setbě a ‘rozmnoží plody vaší spravedlnosti’ . Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.” 2. Korintským 9,6-11. ZNP 22.2