Rady pro církev

65. kapitola — Jóšua a anděl

Kdyby byla odstraněna opona, která odděluje viditelný svět od neviditelného, a Boží věrní by mohli spatřit velký spor týkající se vykoupení člověka, který probíhá mezi Kristem a jeho anděly a satanem a jeho zástupy zla; kdyby dokázali správně pochopit, co Bůh dělá pro to, aby vysvobodil lidi z otroctví hříchu, a viděli by, že Boží moc lidi neustále ochraňuje před zlem, dokázali by daleko lépe čelit satanovým svodům. Užasli by nad velikostí a důležitostí plánu spasení a nad rozsahem díla, které mají jako Kristovi spolupracovníci vykonat. Pokořilo by je to, ale zároveň by jim to dodalo odvahu, protože by si uvědomili, že celé nebe se podílí na jejich záchraně. RPC 298.1

Nejvýstižněji je satanovo působení a Kristova služba obhájce, který se snaží přemoci žalobce svého lidu, popsaná v Zacharjášově proroctví. Ve vidění prorok spatřil velekněze Jóšuu oblečeného do špinavého šatu, jak stojí před Hospodinovým poslem a prosí o Boží milost pro svůj lid, který prochází velkým utrpením. Po jeho pravici stojí satan a chystá se proti němu vznést žalobu. Velekněz se nesnaží sebe ani svůj lid obhajovat. Netvrdí, že Izrael je nevinný. Stojí před andělem ve špinavém šatu symbolizujícím hříchy lidu, které nese jako jejich zástupce, vyznává vinu a poukazuje na jejich pokání a ponížení. Přitom spoléhá na milost Vykupitele, který odpouští hříchy, a s vírou se dožaduje splnění Božích zaslíbení. RPC 298.2

Anděl, jímž je sám Kristus, Spasitel hříšníků, umlčuje žalobce svého lidu slovy: “Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?” Zacharjáš 3,2. Jakmile je Jóšuova prosba přijata, je vydán rozkaz: “Svlékněte z něho ten špinavý šat.” Zacharjáš 3,4. Jóšuovi pak anděl řekl: “‘Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.’ … Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat.” Zacharjáš 3,4.5. Jeho hříchy a hříchy jeho lidu byly odpuštěny. Izrael byl oblečen do “slavnostního roucha” — byla mu dána Kristova spravedlnost. RPC 298.3

Stejně jako satan obvinil Jóšuu a jeho lid, obviňuje ve všech dobách ty, kdo hledají Boží milost a přízeň. Ve Zjevení je popisován jako “žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí” Zjevení 12,10. Podobný spor se vede o duši každého člověka, který byl vysvobozen z moci zla a jehož jméno je zapsáno v Beránkově knize života. Nikdo nemůže přejít ze satanova tábora k Bohu, aniž by musel čelit odporu nepřítele. Satanova obvinění, která vznáší proti těm, kdo hledají Boha, však nejsou motivována odporem k jejich hříchům. Jejich charakterové vady mu naopak působí potěšení. Může nad nimi totiž získat moc jedině tehdy, když přestupují Boží zákon. Staví se proti nim jen proto, že nenávidí Krista. Skrze plán spasení Ježíš oslabuje satanovu moc nad lidmi a vysvobozuje je z jeho područí. Když tedy velký vzbouřenec vidí projevy Kristovy svrchovanosti, probouzí se v něm hluboká nenávist a zášť a s nadlidskou silou a prohnaností se snaží získat ostatek jeho lidu, který přijal nabídku spasení. RPC 298.4

Probouzí v lidech pochybnosti, dělá vše pro to, aby přestali důvěřovat Bohu a vzdálili se od jeho lásky. Nabádá je, aby přestupovali Boží zákon, a následně prohlašuje, že jsou to jeho zajatci. Ze všech sil brání Kristu v tom, aby mu je odvedl. Moc dobře ví, že každý, kdo upřímně prosí Boha o odpuštění a milost, dostane, oč žádá. Proto se tyto lidi snaží odradit tím, že jim připomíná jejich hříchy. Soustavně proti nim hledá záminky. I jejich nejlepší a nejpřijatelnější skutky staví do špatného světla. Mnoha způsoby, velice důvtipnými a krutými zároveň, se snaží dosáhnout toho, aby byli zavrženi. RPC 299.1

Člověk není schopen těmto útokům čelit ve vlastní síle. Stojí před Bohem v hříchem potřísněném šatu a vyznává svou vinu. Avšak Ježíš, náš Obhájce, se přimlouvá za každého, kdo mu skrze pokání a víru přenechal péči o svou duši. Hájí je a přemáhá jejich žalobce pádnými argumenty z Golgoty. Díky tomu, že se dokonale podřídil zákonu a ve své poslušnosti podstoupil i smrt na kříži, získal veškerou moc na nebi i na zemi a nyní může prosit svého Otce o milost a odpuštění pro hříšné lidi. Obhájce svého lidu prohlašuje: “,Hospodin ti dává důtku, satane.’ Vykoupil jsem je svou krví, vytrhl jsem je z ohně.” Těm, kteří na něj s vírou spoléhají, dává toto zaslíbení: “Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.” Zacharjáš 3,4. RPC 299.2

Všichni, kdo si oblékli šat Kristovy spravedlnosti, budou před ním stát jako jeho vyvolení, věrní a praví. Satan nemá moc, aby je Kristu vytrhl z ruky. On nedovolí, aby se ani jeden z těch, kdo kajícně a s vírou žádají o jeho ochranu, dostal do područí nepřítele. Zaručil se nám za to svým slovem: “Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj, ať se mnou uzavře pokoj.” Izajáš 27,5. Zaslíbení dané Jošuovi platí pro všechny: “Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit, co jsem ti svěřil, budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí.” Zacharjáš 3,7. Už na tomto světě budou ze všech stran obklopeni anděly a následně se připojí k těm, kdo stojí u Božího trůnu. RPC 299.3

Skutečnost, že Boží lid stojí před Pánem ve špinavém obleku, by měla všechny, kdo vzývají jeho jméno, vést k pokoře a k pečlivému zkoumání svého srdce. Ti, kdo se řídí pravdou a očišťují svou duši, mají o sobě velmi skromné mínění. Čím více se totiž zaměřují na Kristův dokonalý charakter, tím silněji touží se mu podobat a přestávají na sobě vnímat jakékoli známky čistoty a svatosti. Když si ale uvědomíme svou hříšnost, měli bychom se spolehnout na Krista jako na záruku naší spravedlnosti, našeho posvěcení a vykoupení. Proti satanovým obviněním se nemůžeme hájit. Jedině Kristus může zakročit v náš prospěch. Je schopen našeho žalobce umlčet pádnými argumenty, které nevycházejí z našich, nýbrž z jeho zásluh. RPC 299.4