Rady pro církev

259/324

Kristův vztah k různým národům

Kristus nedělá rozdíly mezi národy, společenskými vrstvami či vyznáními. Zákoníci a farizeové si chtěli přivlastnit všechny dary nebe pro sebe a vyloučit zbytek celosvětové Boží rodiny ze sféry Boží přízně. Kristus však přišel, aby odstranil každou zeď rozdělení. Přišel ukázat, že jeho dar milosti a lásky je neohraničený, stejně jako vzduch, světlo či déšť, který zavlažuje zemi. RPC 245.4

Kristus svým životem položil základ náboženství, v němž nejsou žádné kasty, náboženství, díky němuž se z židů a pohanů, svobodných a otroků stávají bratři a sestry, kteří jsou si před Bohem rovni. Jeho jednání nebylo ovlivněno politikařením. On nedělal rozdíly mezi krajany a cizinci, přáteli a nepřáteli. Přijímal všechny, kdo žíznili po vodě života. RPC 245.5

Nikoho nepovažoval za bezcenného, nýbrž se snažil uzdravit každou duši. Ať už se ocitl ve společnosti jakýchkoli lidí, pokaždé jim dal ponaučení, které přizpůsobil posluchačům a okolnostem. Když se stal svědkem toho, jak jedni přehlížejí nebo urážejí druhé, vždy si hlouběji uvědomil, jak moc lidé potřebují jeho lásku. Snažil se dát naději i těm nejtvrdším a nejbeznadějnějším případům. Ujišťoval je, že mohou být nevinní a bezúhonní, že mohou získat takový charakter, díky němuž se stanou Božími dětmi. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 190,191) RPC 245.6

Jestliže jsme jedno v Kristu, jak se asi Ježíš dívá na různé kasty a společenské vrstvy, na to, že se určité skupiny distancují od jiných skupin, například kvůli barvě pleti, rase, společenskému postavení, bohatství, původu či úrovni vzdělání? Tajemství jednoty je založeno na tom, že v Kristu jsou si všichni věřící rovni. (The Review and Herald, 22. prosince 1891) RPC 245.7