Rady pro církev

46. kapitola — Zacházení s chybujícími

Kristus přišel, aby všem lidem přinesl spásu. Na golgotském kříži zaplatil nekonečně vysoké výkupné za ztracený svět. Jeho sebezapření a sebeobětování, jeho nesobecká služba, jeho ponížení a především jeho smrt jsou dokladem toho, jak hlubokou lásku chová k padlým lidem. Přišel na zem, aby hledal a zachránil ztracené. Zaměřoval se na hříšníky; na hříšníky ze všech společenských vrstev, jazyků a národů. Za všechny zaplatil výkupné a umožnil jim navázat vztah s Bohem. Pamatoval i na největší zvrhlíky a hříšníky. Ve své práci se zaměřil zvláště na ty, kdo spásu potřebovali nejvíce. Čím více bylo třeba, aby změnili svůj život, tím větší měl s nimi soucit, tím více byl na jejich straně a tím usilovněji pro ně pracoval. Jeho láskyplné srdce cítilo hlubokou lítost nad těmi, jejichž podmínky byly nejvíce beznadějné a kteří nejvíce potřebovali jeho proměňující milost. RPC 216.1

My však jako lid máme nedostatek hlubokého, upřímného soucitu a lásky k chybujícím a pokoušeným. Mnozí z nás se chovají chladně a projevují hříšný nezájem, když se vyhýbají těm, kteří nejvíce potřebují jejich pomoc. Nově obrácení často svádějí boj s některými svými starými návyky či musí čelit zvláštním formám pokušení. A když silné vášni či hříšnému sklonu podlehnou, dopustí se zla a cítí vinu. Aby v takovém případě mohlo být obnoveno jejich duchovní zdraví, je třeba, aby k nim bratři přistupovali citlivě, moudře a rozvážně. Takových situací se týká následující verš: “Bratři, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.” Galatským 6,1. “My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.” Římanům 15,1. RPC 216.2

Mírné jednání, laskavé odpovědi a jemná slova jsou pro nápravu a záchranu mnohem vhodnější než přísnost a nevlídnost. Nelaskavým jednáním člověka jen odradíme, zatímco smířlivým duchem jej můžeme získat a následně uvést na správnou cestu. Usilujme o odpuštění a oceňujme každý dobrý záměr a skutek lidí kolem nás. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 65) RPC 216.3