Od slávy k úpadku

203/250

Druhý chrám

Druhý chrám se prvnímu svou krásou nevyrovnal, ani nebyl poctěn viditelnými projevy božské přítomnosti, jaké provázely zasvěcování prvního chrámu. Jeho zasvěcování proběhlo bez viditelného zásahu vyšší moci. Nově postavenou svatyni nenaplnil oblak slávy, ani oheň z nebe nestrávil oběť na oltáři. Ve svatyni svatých již více nepřebývala šekína, ani tam nebyla schrána smlouvy, slitovnice a desky zákona. SU 224.5

A přesto to byla stavba, o níž Hospodin prohlásil: “Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů.” Ageus 2,9. Druhý chrám byl poctěn přítomností Touhy všech národů, stanul v něm Ježíš. Mnozí však jeho příchod nevnímali jako velkolepou událost. Jejich mysl byla zaslepena, a proto nemohli správně porozumět slovům proroka. SU 224.6

Druhý chrám nebyl poctěn oblakem Boží slávy, ale stanul v něm ten, ve kterém je “vtělena všechna plnost božství” Koloským 2,9. Proto je možné říct, že sláva druhého chrámu je větší než prvního. Touha věků přebývala v chrámu, když muž z Nazareta vyučoval a léčil na jeho nádvořích. SU 224.7