Od slávy k úpadku

Satanovo působení

Satan neobviňuje ty, kdo hledají Boha, z toho důvodu, že by mu vadily jejich hříchy. On má z jejich pokřiveného charakteru radost; ví totiž, že je bude mít ve své moci jedině tehdy, budou-li přestupovat Boží zákon. Svá obvinění vznáší proto, že nenávidí Krista. Protože je denně vystaven projevům Kristovy nadvlády, snaží se z jeho ruky vytrhnout ty, kteří přijali spásu. Způsobuje, že lidé ztrácejí víru v Boha a vzdalují se jeho lásce. Vede je k tomu, aby přestupovali jeho zákon, a potom prohlašuje, že patří jemu. Troufale tvrdí, že Kristus na ně nemá právo. SU 220.4

Satan ví, že každý, kdo poprosí o odpuštění, bude ospravedlněn; proto hříšníkům neustále připomíná jejich přestoupení a bere jim odvahu předstoupit před Boha. Snaží se, aby i jejich nejlepší skutky vypadaly jako hříšné. Nespočetnými způsoby, jemnými i tvrdými, se snaží dosáhnout jejich odsouzení. SU 220.5

Člověk není schopen ve své vlastní síle čelit útokům a obviněním nepřítele. Ale Ježíš, náš Přímluvce, obhajuje každého, kdo skrze pokání a víru mu odevzdá svou duši. Na kříži Golgoty získal dostatečně silné argumenty, kterými dokáže vyvrátit každé obvinění. Protože dokonale zachoval Boží zákon, byla mu dána veškerá moc na zemi i na nebi. Žalobci svého lidu říká: “Budeš potrestán, satane! Svůj lid jsem vykoupil vlastní krví, jsou uhlíkem vyrvaným z ohně.” (Viz Zacharjáš 3,2.) A všechny, kdo se na něj ve víře spoléhají, ujišťuje: “Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.” Zacharjáš 3,4. SU 220.6

Všichni, kdo byli oblečeni do šatu Kristovy spravedlnosti, budou před ním vyvolení, věrní a praví. Zaslíbení dané Jóšuovi platí pro nás pro všechny: “Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit, co jsem ti svěřil, … dám ti právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí.” Zacharjáš 3,7. Už za života na zemi je budou obklopovat andělé a nakonec stanou v zástupu těch, kdo chválí Hospodina před Božím trůnem. SU 221.1

Zacharjášovo vidění se s velikou naléhavostí týká Božího lidu žijícího v době před velikým dnem soudu. Tehdy zažije ostatek věrných velké soužení. Na všechny, kdo zachovávají Boží přikázání a drží se víry Ježíše Krista, dopadne hněv draka a jeho vojsk. Na zemi zbude jen hrstka těch, kdo vzdorují jeho moci. Kdyby je mohl smést z povrchu země, jeho vítězství by bylo velkolepé. Nebude trvat dlouho a podnítí mocnosti zla k tomu, aby zničili Boží lid. SU 221.2

Ti, kdo jsou věrní Bohu, budou odsouzeni a zavrženi. Zradí je “rodiče, bratři, příbuzní a přátelé” a někteří z nich budou zabiti (viz Lukáš 21,16). Stejně jako Jóšua vyznával své hříchy před Božím poslem, bude i ostatek věrných se zlomeným srdcem a ve víře prosit o odpuštění hříchů a za záchranu skrze Ježíše, jejich Přímluvce. Budou si plně uvědomovat svou hříšnost a nevědomost a jejich srdce se naplní zoufalstvím. SU 221.3