Poslední dny planety země

7/24

5. kapitola — Duchovní život “ostatku”

Modlitba a jednání

V této době, těsně před druhým Kristovým příchodem na nebeských oblacích, má být vykonáno podobné dílo, jaké konal Jan Křtitel. Bůh volá muže, kteří by připravili lidi, aby obstáli ve velikém dni Páně. … Abychom přinesli takové poselství, jaké hlásal Jan, musíme mít podobnou duchovní zkušenost, jakou měl on. Totéž dílo musí být vykonáno v nás. Musíme hledět na Pána a v tomto pohledu ztratit ze zřetele vlastní já. (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 332-333) PPZ 42.1

Společenství s Bohem zušlechťuje charakter i život. Tak, jako to lidé poznali na učednících, poznají i na nás, že jsme přebývali s Ježíšem. PPZ 42.2

Tato zkušenost bude pro pracovníky zdrojem moci, jakou jim nemůže dát nic jiného. Nemůžeme dovolit, aby nás cokoliv zbavilo této moci. Musíme žít dvojitým životem — životem přemýšlení a jednání, životem tiché modlitby a horlivé práce. (The Ministry of Healing, s. 512) PPZ 42.3

Modlitba a úsilí, úsilí a modlitba, to bude náplň vašeho života. Na vaší modlitbě musí být vidět, že veškeré své schopnosti i zásluhy připisujete Bohu a pracujete tak, jako by celá zodpovědnost spočívala jen na vašich ramenou. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 538) PPZ 42.4

Nikdo není v bezpečí ani den, ba ani hodinu bez modlitby. (The Great Controversy, s. 530) PPZ 42.5

Kdo nepracuje a jen se modlí, přestane se také brzy modlit. (Steps to Christ, s. 101) PPZ 42.6

Upevněni v Kristu

Přichází krize, krize, která vyzkouší víru každého člověka. Věřící musí být již nyní mocně vkořeněni v Krista, jinak budou svedeni nějakým bludem. (Evangelism, s. 361-362) PPZ 42.7

Prospělo by nám, kdybychom každý den uvažovali o Kristově životě. Měli bychom jej projít krok za krokem a představit si, čím vším musel projít. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat posledním událostem jeho života. (Touha věků, s. 50) PPZ 42.8

Jedinou obranou proti zlu je přijmout do svého srdce Krista vírou v jeho spravedlnost. Pokud nebudeme mít živé spojení s Bohem, neodoláme hříšnému vlivu sebelásky, nestřídmosti a pokušení. Můžeme se zbavit mnoha zlozvyků, na nějakou dobu se můžeme od satana odtrhnout, ale bez živého PPZ 43.1

spojení s Bohem a bez naprosté odevzdanosti Kristu budeme přemoženi. Bez osobního poznání Spasitele a bez neustálého společenství s ním se vydáváme na milost a nemilost nepříteli a nakonec se mu poddáme. (Touha věků, s. 205) PPZ 43.2

Kristus, a to ukřižovaný, by měl být předmětem našeho přemýšlení, rozhovorů a nejradostnějších pocitů. (Steps to Christ, s. 103-104) PPZ 43.3

Přetvořeni Duchem svatým

Lidské srdce nikdy nepozná štěstí, dokud se nepoddá a nebude přetvořeno Božím Duchem. Duch svatý přizpůsobí znovuzrozenou duši vzoru, kterým je Ježíš Kristus. Skrze jeho vliv se nepřátelství vůči Bohu mění na víru a pokornou lásku. Duše uvidí nádheru pravdy a Kristus je vyvýšen v dokonalosti a kráse charakteru. (Our High Calling, s. 152) PPZ 43.4

Není popudu v naší povaze, není hnutí mysli nebo náklonnosti srdce, které by nemuselo být ustavičně pod dohledem Božího Ducha. (Patriarchs and Prophets, s. 421) PPZ 43.5

Duch osvětluje temnoty, které nás obklopují, poučuje nás a pomáhá nám v zabezpečování našich rozličných potřeb. Naše mysl se však musí neustále upírat k Bohu. Dovolíme-li, aby se k nám vkradlo zesvětštění, nemáme-li touhu po modlitbě a žádnou touhu být spojeni s tím, který je zdrojem síly a moudrosti, pak v nás Duch svatý nebude přebývat. (Our High Calling, s. 154) PPZ 43.6

Nutnost studia Bible

Žádné obnovené srdce nemůže zůstat zachováno v tomto zázračném stavu bez každodenního používání soli Slova. Boží milost musí být přijímána každodenně, jinak člověk své obrácení ztratí. (Our High Calling, s. 215) PPZ 43.7

Ať je vaše víra utvrzena v Božím slově. Uchopte mocně živé svědectví pravdy. Věřte v Krista, vašeho osobního Spasitele. Ježíš byl a vždy bude naší skálou spasení. (Evangelism, s. 362) PPZ 43.8

Křesťané by měli být připraveni na to, co překvapivě brzy přijde na svět. Tato příprava by měla spočívat v pilném zkoumání Božího slova a v úsilí žít ve shodě s jeho předpisy. (Prophets and Kings, s. 626) PPZ 43.9

Pouze lidé, kteří opevní svou mysl pravdami Bible, obstojí v posledním velkém boji. (The Great Controversy, s. 593-594) PPZ 44.1

Pouze lidé, kteří opravdově studují Písmo a zamilovali si pravdu, budou chráněni před velkým klamem, který ohrozí celý svět. (The Great Controversy, s. 625, 1911) PPZ 44.2

Naši lidé musí rozumět živému Božímu slovu. Potřebují mít systematické znalosti zásad pravdy, které jim pomohou v přípravě na to, co má přijít na svět, a díky kterým nebudou zmítání sem a tam každým větrem nových nauk. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 273) PPZ 44.3

Učte se znát Písmo zpaměti

Denně bychom měli několik vzácných chvil věnovat modlitbě, studiu Písma a naučení se třeba jen jedinému verši nazpaměť, aby v duši mohl existovat duchovní život. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 459) PPZ 44.4

Vzácné Boží slovo je korouhví pro mládež, která chce být věrná Králi nebes. Nechť mládež studuje Písmo svaté. Nechť se učí nazpaměť text za textem a osvojuje si znalosti toho, co řekl Pán. (My Life Today, s. 315) PPZ 44.5

Stavějme kolem sebe biblickou hradbu a uvidíme, že svět ji nebude moci zbořit. Učte se Písmu svatému nazpaměť, a když satan přijde se svým pokušením, odmítnete jej slovy: “Je psáno.” Tímto způsobem se náš Pán vzepřel satanovým pokušením a odrazil je. (The Review and Herald, 10. dubna 1888) PPZ 44.6

Pamatujme vždy na tato převzácná Kristova slova. Měli bychom si jich vážit více než zlata a stříbra. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 81) PPZ 44.7

V práci mějte u sebe kapesní Bibli a využijte každou příležitost, abyste se její cenná zaslíbení naučili nazpaměť. (The Review and Herald, 27. dubna 1905) PPZ 44.8

Přijde doba, kdy mnozí nebudou mít přístup k Písmu. Budeme-li mít však toto Slovo zachováno v paměti, nikdo nám je nevezme. (Manuscript Release No. 760, s. 24) PPZ 44.9

Studujte Boží slovo. Učte se zpaměti jeho cenným zaslíbením, abyste měli Boží slovo i tehdy, když přijdete o své Bible. (Manuscript Releases 10, s. 298) PPZ 44.10

Čtrnáctá kapitola Zjevení Jana je kotvou Božího lidu

V těchto posledních dobách je naší povinností pochopit plně význam trojandělského poselství. Všechno naše jednání se musí shodovat s Božím slovem. Trojandělské poselství tvoří jednotný celek a je obsaženo ve čtrnácté kapitole knihy Zjevení, od šestého verše do konce kapitoly. (Manuscript Releases 13, s. 68) PPZ 44.11

Mnozí z těch, kteří přijali třetí andělské poselství, neměli zkušenosti se dvěma předcházejícími poselstvími. Satan o tom věděl a upřel na ně svůj zlý pohled, aby se zachvěli. Avšak třetí anděl jim poukázal na svatyni svatých a ti, kteří měli zkušenosti s předcházejícími poselstvími, jim ukazovali cestu do nebeské svatyně. Mnozí, když v poselství tří andělů uviděli dokonalý řetěz pravdy, s radostí přijali tato poselství v jejich posloupnosti a ve víře následovali Pána Ježíše do nebeské svatyně. Bylo mi řečeno, že tato poselství jsou kotvou Božího lidu. Ti, kteří jim porozumí a přijmou je, budou chráněni před satanovými svody. (Early Writings, s. 256) PPZ 45.1

Důvěřujte Božímu slovu

Mnozí mají pocit, že mají právo zpochybňovat Boží slovo, pochybují o všem a chopí se sebenepatrnější příčiny k nevíře. Tito lidé se nakonec přesvědčí, že budou muset vynaložit obrovské úsilí, aby si v těžkých dobách zachovali víru. Je téměř nemožné překonat vliv, jemuž byla vystavena mysl navyklá nevíře. Takový postoj přivádí duši do satanových osidel a činí ji neschopnou přetrhat sítě, do kterých se stále mocněji vplétá. PPZ 45.2

Pochybující člověk si zve na pomoc satanovy pomocníky. Jedinou nadějí pro člověka, který stále setrvává v nevíře, je padnout v naprosté nemohoucnosti před Spasitelem a jako malé dítě poddat svou vůli i život Kristu, aby svým zázračným světlem prosvětlil tuto temnotu. Člověk nemá sílu se ze satanových osidel sám vysvobodit. Ten, kdo stále pochybuje, kdo dělá ze všeho problémy a jen kritizuje, se utvrzuje v nevíře. (Manuscript 3, 1895) PPZ 45.3

Příprava na budoucí zkoušky

Kristovi služebníci si nemají připravovat proslovy, které chtějí přednášet, když kvůli své víře budou muset stát před soudem. Jejich příprava závisí na každodenním shromažďování cenných pravd Božího slova ve svých srdcích, na sycení se Kristovým učením a na posilování víry modlitbou. Když stanou před soudem, Duch svatý jim připomene pravdy, které se dotknou srdcí posluchačů. Bůh ve správném čase, až to bude potřebné, oživí v paměti poznatky, které jsme získali během pilného studia Písma svatého. (Counsels on Sabbath School Work, s. 40-41) PPZ 45.4

Když přijde čas zkoušky, najdou se lidé, kteří dnes jiným kážou, ale kteří při důkladném prozkoumání svých postojů zjistí, že je mnoho věcí, pro které nejsou schopni dát uspokojivé vysvětlení. Až do doby zkoušky si mnozí nebudou vědomi své veliké neznalosti. V církvi jsou mnozí pevně přesvědčeni, že tomu, čemu věří, rozumějí, ale dokud nevyvstanou sporné otázky, svou slabost nepoznají. Když budou od svých spoluvěřících odděleni a odkázáni na to, aby sami odůvodnili svou víru, ke svému údivu poznají, jak zmatené představy mají o přijaté pravdě. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 707) PPZ 45.5

Ovládání mravních sil

Umění zdůvodnit naši víru je dobrou schopností, ale pokud pravda nejde ještě hlouběji než tato schopnost, člověk v žádném případě nemůže být spasen. Srdce musí být očištěno ode všech mravních slabostí. (Our High Calling, s. 142) PPZ 46.1

Jen někteří si uvědomují, že mít pod kontrolou své myšlenky a fantazii je jejich povinností. Je těžké soustředit neovladatelnou mysl na hodnotný objekt přemýšlení. Jestliže naše myšlenky nebudou správně ovládány, pak víra nemůže působit na srdce. Naše myšlení musí být zaujato svatými a věčnými věcmi, neboť v opačném případě budou pěstovány běžné a povrchní myšlenky. Naše intelektuální a morální sklony musí být poddány kázni a takovýmto cvičením budou sílit a rozvíjet se. (Our High Calling, s. 111) PPZ 46.2

Potřebujeme pěstovat čisté a šlechetné myšlenky, a také posilovat mravní sílu, a ne nízké, tělesné vášně. Bože, pomoz nám probudit se z našeho požitkářství! (Medical Ministry, s. 278 PPZ 46.3

Enochův příklad

Předtím, než byl vzat do nebe, chodil Enoch s Bohem tři sta let, i když stav tehdejšího světa zdokonalování křesťanského charakteru nepřál více než nyní. Jakým způsobem chodil Enoch s Bohem? Vzdělával svoji mysl i srdce, aby stále cítily Boží přítomnost, a v pokušení se modlil o Boží ochranu. PPZ 46.4

Nesouhlasil s ničím, co by mohlo Boha zranit nebo urážet. Vždy měl Pána před očima. Modlil se: “Vyučuj mne své cestě, abych nebloudil. Co si ode mne přeješ? Můj Bože, co mám dělat, abych tě uctil?” Tímto způsobem bylo jeho jednání stále v souladu s Božími přikázáními, a tak plně důvěřoval nebeskému Otci a spoléhal se na jeho pomoc. Všechny jeho myšlenky i vůle byly poddány Bohu. PPZ 46.5

Enoch je představitelem těch, kteří se živí dočkají Kristova příchodu a budou vzati do nebe, aniž by okusili smrt. (Sermons and Talks, sv. 1, s. 32) PPZ 46.6

Enoch byl pokoušen stejně jako my. Byl obklopen společností, která spravedlnosti nebyla nakloněna o nic více, než je tomu dnes. Vzduch, který dýchal, byl také prosáknut hříchem a mravní zkažeností. Přesto však Enoch žil svatým životem. Hříchem, který jej obklopoval, nebyl vůbec poskvrněn. Stejně tak i my můžeme zůstat čistými a neposkvrněnými. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 122) PPZ 46.7

Pamatujme na Boží požehnání v minulosti

Dívám-li se zpět na naše dějiny a analyzuji-li každý krok až do přítomné chvíle, mohu říci: “Chvála Bohu!” Když vidím, co Pán vykonal, jsem naplněna obdivem a nabývám stále větší důvěru ke Kristu jako k vůdci. Nemáme se v budoucnosti čeho obávat, jestliže nezapomeneme na jeho učení a na cestu, kterou nás Pán vedl v minulosti. (Life Sketches of Ellen G. White, s. 196) PPZ 47.1

Nastala doba k vážnému zamyšlení

Byla-li kdy doba, kdy všichni měli úctu před Bohem a měli potřebu vážného zamýšlení se, pak je to nyní, kdy má osobní zbožnost rozhodující význam. Každý si musí položit otázku: “Kým jsem a co je v této době mým PPZ 47.2

úkolem a posláním? Na čí straně působím — na straně Kristově nebo na straně nepřítele?” Ať se dnes každý před Bohem pokoří, protože je jisté, že žijeme ve “Velkém dni smíření”. Právě teď jsou Bohem prohlíženy záznamy mnohých lidí, třebaže tito lidé spí ve svých hrobech jen krátce. Je to váš vztah k Ježíši, a ne vyznání víry, co je zárukou v onom dni. Je svatyně mé duše očištěna od toho, co ji znečišťuje? Jsou mé hříchy vyznány? Činím pokání a prosím Boha, aby byly vymazány? Vážím si toho? Jsem připraven obětovat vše, jen abych poznal Ježíše Krista? Jsem v každé chvíli přesvědčen o tom, že nepatřím sám sobě, ale že patřím Kristu a že je mou povinností sloužit Bohu, kterému náležím? (Manuscript 87, 1886) PPZ 47.3

Musíme se zeptat sami sebe: “Proč žijeme a pracujeme? Jak to vše skončí?” (The Signs of the Times, 21. listopadu 1892) PPZ 47.4

Připomínání si závažnosti dne soudu

Když jsem v našich městech viděla lidi, jak se ženou za svými záležitostmi, přemýšlela jsem, jestli vůbec někdy myslí na Boží den, který je těsně před námi. Naší povinností je žít s pocitem vážnosti velkého dne, který brzy přijde. (Sermons and Talks, sv. 1, s. 25) PPZ 47.5

Nemůžeme si dovolit život bez přemýšlení nad vážností dne soudu. I když dlouho prodlévá, je již blízko u dveří — a neopozdí se. Troubení archanděla brzy zatřese žijícími a mrtvé probudí ze sna. (Child Guidance, s. 560-561) PPZ 47.6

Připraveni na Kristův návrat

Pokud nyní nenacházíme radost v přemýšlení o nebeských věcech, pokud netoužíme poznávat Boha a nemáme radost z toho, když hledíme na Kristův charakter, a pokud svatost není pro nás přitažlivá — pak si můžeme být jisti, že naše naděje na nebe je marná. Dokonalý soulad s Boží vůlí má být křesťanovým vysokým cílem. Křesťan bude rád hovořit o Bohu a o Ježíši, o vlasti potěšení a čistoty, kterou Kristus připravil těm, kteří ho milují. Poznávání těchto věcí, když se duše těší z blahodárných Božích ujištění, popisuje apoštol jako “zakoušení moci budoucího věku”. Židům 6,5. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 745) PPZ 48.1

Máš-li věci s Bohem v pořádku, jsi dnes připraven na Kristův příchod. (In Heavenly Places, s. 227) PPZ 48.2