Poslední dny planety země

19/24

15. kapitola — Boží pečeť a znamení šelmy

Jen dvě třídy lidí

Mohou být pouze dvě třídy lidí. Každá bude zřetelně označena, a to buď pečetí živého Boha, nebo znamením šelmy či jejího obrazu. (The Review and Herald, 30. ledna 1900) PPZ 125.1

Celý křesťanský svět bude vtažen do velkého sporu mezi vírou a bezbožností. Každý zaujme své stanovisko. Mnozí se zdánlivě nechtějí v tomto boji postavit na žádnou stranu. Nechtějí vzbudit dojem, že se staví proti pravdě, ale nebudou mít dost odvahy postavit se na Kristovu stranu ze strachu před ztrátou majetku nebo pověsti. Tito všichni budou započteni mezi Kristovy nepřátele. (The Review and Herald, 7. února 1893) PPZ 125.2

Když se přiblížíme době konce, bude rozdíl mezi dětmi světla a dětmi temnoty stále jasnější. Budou se stále více a více lišit. Tento protiklad vyjádřil Kristus slovem “znovuzrození”, což znamená zemřít světu a žít pro Boha. To je ta rozdělující zeď, která dělí nebe a zemi a popisuje rozdíl mezi těmi, kteří patří světu, a těmi, kteří byli povoláni a jsou vzácní v Božích očích. (Special Testimony to the Battle Creek Church, s. 3) PPZ 125.3

Rodiny budou rozděleny

Také členové rodin se budou rozdělovat. Věřící obdrží pečeť. “Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.” Malachiáš 3,17. Kdo poslouchá Boží přikázání, ten je také zajedno s Duchem svatým. Takoví vejdou branami města a budou jíst ovoce stromu života. PPZ 125.4

“Tito budou vzati.” Jejich jména jsou zapsána v knize života, zatímco ti, se kterými předtím žili, obdrží znamení konečného oddělení od Boha. (Testimonies to Ministers and Gospel Workers, s. 234,235) PPZ 125.5

Budeme souzeni podle poznání

Mnozí, kteří neměli stejné možnosti poznání, jaké byly darovány nám, vejdou do nebe před těmi, kteří mají velké poznání, ale přesto podle něj nežijí. Mnozí žijí podle svého poznání nejlépe, jak mohou, a podle toho budou také souzeni. (Letter 36, 1895) PPZ 125.6

Všichni musejí čekat, až nastane pevně stanovená doba, kdy bude varování rozneseno do všech končin světa a všichni lidé obdrží dostatek poznání a důkazů. Někteří mají méně poznání než jiní, avšak každý bude souzen podle svých znalostí. (Manuscript 77, 1899) PPZ 126.1

Obdrželi jsme velké poznání Božího zákona. Tento zákon je mravním měřítkem. Od lidí se očekává jeho zachovávání. Podle něj budou souzeni během dne soudu. V tomto dni budou lidé souzeni podle obdrženého poznání. (The Review and Herald, 1. ledna 1901) PPZ 126.2

Ti, kdo obdrželi velké poznání, ale nebrali ho vážně, jsou v horší situaci než ti, kterým nebylo dáno tolik možností. Tito lidé vyvyšují sami sebe, a ne Boha. Jejich odsouzení bude v každém případě odpovídat zneuctění, které Bohu způsobili. (Manuscript Releases 8, s. 168) PPZ 126.3

Každý obdrží dostatek informací, aby se mohl rozumně rozhodnout. (The Great Controversy, s. 605) PPZ 126.4

Žádná omluva pro vědomou slepotu

Nikdo nebude potrestán za víru, kterou nikdy nezískal a ani neměl možnost získat. Přesto se mnozí zdráhají přijmout pravdu a následovat ji jen proto, že se chtějí přizpůsobit světu. Pravda v té míře, v jaké jí porozuměli, a obdržené poznání budou pro ně znamenat odsouzení. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 5, s. 1145) PPZ 126.5

Kdo má příležitost naslouchat pravdě, ale nedělá to a nesnaží se jí porozumět s tím, že neznalost omlouvá, bude uznán před soudem vinným, jako kdyby pravdu zavrhl. Nebude existovat žádná omluva pro ty, kteří si vědomě vyvolili život v bludu, ačkoliv mohli poznat, co je pravda. Ježíš zaplatil svým utrpením a smrtí za všechny hříchy vykonané v nevědomosti, ale ne za vědomé setrvávání v duchovní slepotě. PPZ 126.6

Nebudeme zodpovědni za poznání, které jsme nezískali, ale za to, které jsme odmítli a zavrhli. Člověk nemůže přijmout pravdu, která mu nebyla nikdy přednesena, a proto nemůže být souzen kvůli poznání, které nikdy neobdržel. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 5, s. 1145) PPZ 126.7

Důležitost praktického projevu laskavosti

Výrok posledního soudu bude závislý na praktickém projevu laskavosti. Kristus vidí každý čin prokázaného dobrodiní, jako by byl vykonán přímo pro něj. (Testimonies to Ministers and Gospel Workers, s. 399) PPZ 126.8

Lidé, kteří se před ním shromáždí, budou rozděleni do dvou skupin. Jejich věčný osud bude záviset na tom, co udělali nebo neudělali pro chudé a trpící… PPZ 127.1

I mezi pohany jsou dobří lidé. Dříve než k nim pronikla slova života, přátelili se s misionáři a s nasazením vlastního života jim pomáhali. Někteří pohané uctívají Boha a ani o tom nevědí. Nikdo jim totiž Boží světlo nezvěstoval. Přesto nezahynou. Neznají sice psaný Boží zákon, naslouchají však jeho hlasu v přírodě a žijí podle něj. Jejich skutky dokazují, že Duch svatý zapůsobil na jejich srdce a Bůh je přijal za své děti. PPZ 127.2

Jak překvapeni a potěšeni asi budou tito nejponíženější mezi národy a pohany, až jim Spasitel řekne: “Cokoliv jste učinili jednomu z těchto nejmenších, mně jste učinili.” Matouš 25,40. Také Bůh se ve své nekonečné lásce bude těšit z toho, jakou radost jim jeho pochvalné uznání způsobí. (Touha věků, s. 408,409) PPZ 127.3

Rozhodující jsou motivy

V den soudu se budou někteří odvolávat na své dobré skutky jako na důvod, pro který si zaslouží uznání. Řeknou: “Dal jsem mladým lidem práci. Dal jsem peníze na zakládání nemocnic. Pomohla jsem vdovám v nouzi. Pozval jsem chudobné do svého domu.” Ano, avšak jejich motivy pramenily z egoismu, nebyly čisté, proto nemohly být v Božích očích přijaty. Ve všem, co činili, se do popředí dostávalo vlastní “já”. (Manuscript 53, 1906) PPZ 127.4

Povaha našich skutků závisí na pohnutce. Ta rozhoduje o tom, zda je náš čin hodný opovržení, či zda je projevem mravní síly. (Touha věků, s. 391) PPZ 127.5

Co je Boží pečeť?

Jakmile věřící dostanou na svá čela pečeť, budou připraveni na dobu tříbení, která bude následovat. Nejedná se přitom o viditelné znamení, nýbrž o utvrzení se v pravdě, jak po stránce rozumové, tak i duchovní. Zapečetění věřící již nemohou být odděleni od Krista. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 4, s. 1161) PPZ 127.6

Pečeť živého Boha dostanou ti, kteří svědomitě zachovávají sobotu Páně.29 (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 980) PPZ 127.7

Kdo chce obdržet na své čelo Boží pečeť, musí zachovávat sobotu podle čtvrtého přikázání. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 970) PPZ 128.1

Správné zachovávání soboty je znamením věrnosti Bohu. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 981) PPZ 128.2

Jedině čtvrté z deseti Božích přikázání obsahuje pečeť velkého Zákonodárce, Stvořitele nebe i země. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 350) PPZ 128.3

Úcta k Božímu památníku ustanovenému v Edenu, k zachovávání soboty, sedmého dne týdne, je zkouškou věrnosti Bohu. (Letter 94, 1900) PPZ 128.4

Všechny Boží děti obdrží znamení. Podobně bylo znamení umístěno na dveřích domovů Hebrejů, aby lid byl zachován před záhubou. Bůh řekl: “Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.” Ezechiel 20,12 BK; (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 969) PPZ 128.5

Podobni Kristu

Pečeť živého Boha bude dána těm, jejichž charakter je podobný charakteru Kristovu. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 970) PPZ 128.6

Ti, kteří přijmou pečeť živého Boha a budou v době soužení ochráněni, musí dokonale odrážet Ježíšův obraz. (Early Writings, s. 71) PPZ 128.7

Nikdy nebude Boží pečeť dána na čelo nečistého člověka. Nikdy nebude na čele ctižádostivého muže či ženy, nikdy na čele těch, kteří milují svět, lžou nebo podvádějí. Kdo obdrží tuto pečeť, bude jako uchazeč o nebe stát před Bohem bez poskvrny. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 216) PPZ 128.8

Láska se prokazuje poslušností a dokonalá láska zahání strach. Ti, kteří milují Boha, mají na svých čelech Boží pečeť a konají Boží dílo. (Sons and Daughters of God, s. 51) PPZ 128.9

Ten, kdo se úspěšně postaví na odpor zkaženému vlivu světa a jeho zlu, bude patřit k těm, kteří obdrží pečeť živého Boha. (Testimonies to Ministers and Gospel Workers, s. 445) PPZ 128.10

Snažíme se ze všech sil, které nám Bůh dává, abychom dosáhli míry velikosti mužů a žen v Kristu? Snažíme se dosáhnout jeho velikosti tím, že saháme stále výše a výše a pokoušíme se získat dokonalost jeho charakteru? Až Boží služebníci dosáhnou tohoto bodu, budou na svém čele zapečetěni. Anděl, který bude vykonávat tuto práci, prohlásí: “Stalo se!” Zjevení 16,17. Budou dokonalí v tom, který je stvořil a vykoupil. (Selected Messages, sv. 3, s. 427) PPZ 128.11

Již zapečetěni

Viděla jsem, že zkouška týkající se zachovávání soboty nemohla nastat dříve, než skončila Ježíšova prostřednická služba ve svatyni a než vešel za oponu. Proto křesťané, kteří zemřeli dříve, než se otevřely dveře do svatyně svatých (po ukončení půlnočního volání v sedmém měsíci 1844), a kteří nezachovávali pravou sobotu, odpočívají nyní v naději, neboť neobdrželi světlo o sobotě tak jako my. Viděla jsem, že satan v této věci pokouší mnohé z Božího lidu. Někteří pochybují, zda sobota může pro nás být zkušebním kamenem, když mnozí dobří křesťané zemřeli, aniž by zachovávali pravou sobotu… PPZ 128.12

Satan se snaží použít nyní v době zapečeťování jakoukoli lest, jen aby zadržel Boží lid od poznání přítomné pravdy a uvedl jej do stavu nerozhodnosti. (Early Writings, s. 42,43) PPZ 129.1

Viděla jsem, že Tvá žena (s. Hastingsová) byla zapečetěna a že na Boží pokyn povstane a bude mezi 144 000 spravedlivými. Viděla jsem, že není třeba pro ni truchlit, protože bude v době soužení odpočívat. (Selected Messages, sv. 2, s. 263) PPZ 129.2

Na naší zemi žijí lidé, kteří jsou starší devadesáti let. Následky stáří můžeme vidět v jejich tělesné slabosti. Přesto důvěřují Bohu a Bůh je miluje. Nesou Boží pečeť a budou patřit k těm, kterým Pán řekl: “…blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu.” (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 982) PPZ 129.3

Kéž by Boží pečeť byla vložena na nás

Zanedlouho každý, kdo je Božím dítětem, obdrží Boží pečeť. Kéž by byla umístěna na našich čelech! Kdo snese myšlenku, že by měl být vynechán, když Boží anděl vyjde, aby zapečetil Boží služebníky? (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 969,970.) PPZ 129.4

Nemá-li věřící člověk dostatečně pevnou víru v těchto poměrně klidných dnech, co ji posílí, až přijde ona velká zkouška a vyjde nařízení proti všem, kteří nebudou chtít uctívat obraz šelmy a nepřijmou její znamení na svá čela a ruce? Tato vážná doba není v daleké budoucnosti. Místo toho, abychom byli slabí a nerozhodní, měli bychom sbírat sílu a odvahu pro dobu soužení. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 251) PPZ 129.5

Co je znamením šelmy

Apoštolu Janovi byl ukázán lid, který se jednoznačně odlišoval od těch, kteří uctívali šelmu a její obraz a zachovávali první den týdne. Zachovávání tohoto dne je znamením šelmy. (Testimonies to Ministers and Gospel Workers, s. 133) PPZ 129.6

Když přijde doba zkoušky, bude zcela jasně ukázáno, co je znamení šelmy. Je to svěcení neděle. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 980) PPZ 129.7

Znamení neboli Boží pečeť je zjevena v zachovávání soboty, sedmého dne týdne, Boží památky stvoření… Znamením šelmy je naproti tomu zachovávání prvního dne týdne… (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 117) PPZ 130.1

“A nutí všechny, malé i veliké, …aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch…” Zjevení 13,16. Lidé se nejen zdrží práce v neděli, ale ve svých myslích uznají neděli za sobotu. (Special Testimony to Battle Creek Church, s. 6, 7) PPZ 130.2

Kdy bude přijato znamení šelmy?

Zatím ještě nikdo neobdržel znamení šelmy. (Evangelism, s. 234, 1899) PPZ 130.3

Zachovávání neděle není a nebude znamením šelmy, dokud nebude vydán výnos přikazující lidem svěcení modlářského dne odpočinku. Přijde čas, kdy tento den bude zkouškou, dnes tomu tak ještě není. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 977) PPZ 130.4

Bůh dal sobotu jako znamení vztahu mezi ním a lidmi, jako důkaz lidské věrnosti. Ti, kteří obdrželi světlo o Božím zákonu, avšak nadále ho i v době velké krize neposlouchají, vyvyšují lidské zákony nad Boží zákon. Takoví lidé také obdrží znamení šelmy. (Evangelism, s. 235) PPZ 130.5

Sobota bude velkým zkušebním kamenem věrnosti, protože je to zvlášť popíraný článek pravdy. Až budou lidé podrobeni závěrečné zkoušce, bude jasně vymezena hranice mezi těmi, kteří Bohu slouží a kteří mu neslouží. PPZ 130.6

Zachovávání nesprávného dne odpočinku v souladu se zákony státu, ale proti čtvrtému přikázání, bude projevem věrnosti moci, která je Bohu nepřátelská. Zachovávání pravé soboty jako výraz poslušnosti Božího zákona bude důkazem věrnosti Stvořiteli. Jedna část lidí přijetím znamení podřízenosti světské moci přijme znamení šelmy, druhá, která se rozhodne, že zůstane věrná Boží autoritě, přijme Boží pečeť. (The Great Controversy, s. 605) PPZ 130.7

Vynucování svěcení neděle bude zkouškou

Nikdo nebude odsouzen, dokud neobdrží světlo a nepozná svou povinnost, jež vyplývá ze čtvrtého Božího přikázání. Avšak ve chvíli, kdy bude vydán výnos přikazující svěcení falešné soboty a kdy hlasité volání třetího anděla bude varovat lid před uctíváním šelmy a jejího obrazu, tehdy bude naprosto jasně stanovena dělicí hranice mezi omylem a pravdou. Tehdy ti, kteří budou i nadále setrvávat v přestupování čtvrtého přikázání, obdrží znamení šelmy. (Evangelism, s. 234,235) PPZ 130.8

Když však bude zachovávání neděle přikázáno zákonem a svět bude seznámen s tím, co je to sobota — pravý den odpočinku, pak bude každý, kdo přestoupí Boží přikázání a bude poslouchat příkazy vydané Římem, uctívat papežství více než Boha. Bude uctívat římskou autoritu a moc, která vynutila zachovávání neděle nařízené Římem. Bude uctívat šelmu a její sochu (obraz). PPZ 131.1

Když lidé odmítnou ustanovení — o němž Bůh prohlásil, že je znamením jeho moci — a budou místo něho uctívat to, co Řím považuje za znamení své svrchovanosti, přijmou tím znak oddanosti šelmě — “cejch šelmy”. Teprve až bude tato otázka lidem jasně vyložena a až lidé budou postaveni před volbu mezi Božími přikázáními a lidskými příkazy, tehdy ti, kdo přijmou lidskou autoritu, dostanou “cejch šelmy”. (The Great Controversy, s. 449) PPZ 131.2