Velké drama věků

47/291

Šíření Lutherova učení

Lutherovy spisy a jeho učení postupně pronikly do všech křesťanských zemí. Jeho vliv se rozšířil do Švýcarska a Holandska, opisy jeho prací se dostaly do Francie a Španělska; v Anglii bylo jeho učení přijato jako slovo života; pravda se rozšířila také do Belgie a Itálie. Tisíce lidí jako by se probudily ze smrtelné strnulosti k radosti a naději života víry. VDV 97.1

Řím byl stále podrážděnější Lutherovými útoky. Někteří jeho fanatičtí odpůrci, a byli mezi nimi i doktoři katolických univerzit, prohlašovali, že ten, kdo zabije tohoto vzpurného mnicha, nebude mít hřích. Jednou přistoupil k Lutherovi neznámý muž, který pod svrchníkem ukrýval pistoli, a ptal se ho, proč jde tak sám. “Jsem v Božích rukou,” odpověděl Luther. “Bůh je má síla a můj štít. Co mi může udělat člověk?” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 2) Když neznámý uslyšel tato slova, zbledl a utekl, jako kdyby se právě setkal s andělem. VDV 97.2

Řím se snažil Luthera zničit, Bůh ho však chránil. Jeho učení znělo všude — “v chatrčích i v klášterech, … v zámcích šlechticů, na univerzitách i v královských palácích, a všude se našli ušlechtilí mužové, kteří byli připraveni podpořit jeho úsilí.” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 2) VDV 97.3

Právě v té době Luther četl spisy Jana Husa a zjistil, že velkou pravdu o ospravedlnění z víry, která byla součástí jeho přednášek, hlásal již tento český reformátor. Prohlásil: “My všichni, Pavel, Augustin a já, jsme husité, aniž o tom víme!” … “Bůh jistě potrestá svět za to, že pravda, která mu byla hlásána již před sto lety, byla upálena.” (Wylie, sv. 6, kap. 1) VDV 97.4

Ve výzvě císaři a německé šlechtě k reformě křesťanství Luther o papeži napsal: “Je hrozné sledovat muže, který se sice vydává za Kristova zástupce, přitom si ale klidně žije v přepychu, v jakém se mu nemůže rovnat žádný císař. Podobá se chudému Ježíši nebo skromnému Petrovi? Tvrdí se o něm, že je pánem světa! Kristus, za jehož náměstka se vydává, ovšem prohlásil: ‘Mé království není z tohoto světa.’ Může panství náměstka převyšovat panství jeho pána?” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 3) VDV 97.5

Univerzitám Luther napsal: “Velice se obávám, že univerzity se stanou velkými branami do pekla, nebudou-li pečlivě studovat Písmo svaté a vštěpovat je do srdcí mladých lidí. Neradím nikomu, aby dával své dítě tam, kde na prvním místě není Písmo svaté. Každá instituce, kde se lidé trvale nezabývají Božím slovem, se nutně zvrhne.” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 3) VDV 97.6

Tato výzva se rychle rozšířila po celém Německu a měla obrovský vliv. Celý národ se dostal do varu a zástupy se stavěly pod prapor reformace. Lutherovi odpůrci, kteří hořeli touhou po pomstě, naléhali na papeže, aby proti němu rázně zakročil. Řím vydal nařízení, že jeho učení má být okamžitě odmítnuto. Luther a jeho stoupenci dostali šedesát dnů na rozmyšlenou. Jestliže neodvolají, budou z církve vyloučeni. VDV 97.7

Pro reformaci nadešla nyní rozhodná chvíle. Po staletí naháněla hrozba exkomunikace z církve hrůzu i mocným panovníkům a velké říše se před ní třásly strachem a nejistotou. Na lidi, které postihla kletba Říma, pohlíželi ostatní s odporem a hrůzou. Nesměli se stýkat se svými blízkými, byli postaveni mimo zákon, byli štváni až k smrti. Luther nebyl slepý, aby neviděl, že se nad ním hrozivě stahují mračna. Zůstal však pevný a věřil, že Kristus je jeho oporou a záštitou. S vírou a odvahou mučedníka napsal: “Nevím, co se stane a ani se o to nestarám… Ať už rána padne, kam padne, nebojím se. Vždyť ani jediný lístek nespadne bez vůle našeho Otce. Oč více se postará o nás. Je snadné zemřít za Slovo, neboť Slovo, které se stalo tělem, samo podstoupilo smrt. Zemřeme-li s ním, budeme s ním žít, a podstoupíme-li to, co podstoupil Kristus před námi, budeme tam, kde je on a budeme s ním žít věčně.” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 9) VDV 97.8

Když se Luther dozvěděl o papežské bule, prohlásil: “Odmítám ji a jsem proti ní, protože je bezbožná a nesprávná… V ní je odsouzen sám Kristus… Raduji se, že takové zlo mohu snášet pro to nejlepší na světě. Nyní cítím ve svém srdci větší volnost, protože konečně vím, že papež je antikrist, že jeho trůn je trůnem samého satana.” (D'Aubigné, sv. 6, kap. 9) VDV 98.1

Dokument vydaný Římem však nezůstal bez účinku. Vězení, mučení a popravčí meč byly zbraně, jimiž bylo možné vynutit si poslušnost. Slabí a pověrčiví se třásli před papežovým nařízením. A tak zatímco se Luther těšil všeobecné oblibě, cítili mnozí, že život je příliš drahý, než aby se dával v sázku pro věc reformace. Všechno zdánlivě nasvědčovalo tomu, že Lutherovo dílo brzy skončí. VDV 98.2