Velké drama věků

212/291

35. kapitola — Svoboda svědomí ohrožena

Protestanté dnes pohlížejí na římský katolicismus mnohem příznivěji než v minulosti. V zemích, kde katolicismus není u moci a kde obhájci papežství zaujímají smířlivý postoj, aby získali vliv, lze pozorovat rostoucí nezájem o rozdíly v učení mezi reformačními církvemi a katolicismem. Stále zřetelněji se prosazuje názor, že se vlastně v nejdůležitějších bodech příliš nelišíme, jak se dříve tvrdilo, a že malý ústupek ze strany protestantů zlepší vztahy s Římem. Kdysi protestanté přikládali velkou cenu svobodě svědomí, která byla tak draze vykoupena. Učili své děti odporu k papežským zlořádům a zastávali názor, že usilovat o soulad s Římem by znamenalo zpronevěřit se Bohu. Jak rozdílné jsou však dnešní postoje protestantů. VDV 365.1

Obhájci papežství prohlašují, že jejich církev je pomlouvána, a protestanté na to přikyvují. Mnozí tvrdí, že je nespravedlivé posuzovat dnešní katolickou církev podle nesmyslností a krutostí, jimiž se vyznačovala její vláda ve staletích temna a nevědomosti. Její krutost omlouvají barbarstvím tehdejší doby, a tvrdí, že vliv moderní civilizace její postoje změnil. VDV 365.2

Zapomínají, že papežství si po osm staletí osobovalo nárok na neomylnost? Od tohoto nároku neupustilo, naopak — v 19. století ho potvrdilo ještě rozhodněji než dříve. Když Řím tvrdí, že “církev se nikdy nemýlila, ani se podle Písma svatého nikdy nezmýlí” (John L. von Mosheim, Institutes of Ecclesiastical History, kniha 3, 11. stol., část 2, kap. 2, pozn. 17), jak se může zříci principů, jimiž se řídila v minulosti? VDV 365.3

Papežství se nikdy nevzdá nároku na neomylnost; trvá na tom, že při perzekuci lidí, kteří nepřijali jeho dogmata, postupoval Řím správně. Neopakoval by stejné činy, kdyby se mu k tomu naskytla příležitost? Kdyby padla omezení vytvořená světskou mocí a Řím by znovu získal dřívější postavení, ožil by znovu také útlak a pronásledování. VDV 365.4