Velké drama věků

140/291

Věroučné problémy

Velký hřích, který Písmo vytýká Babylónu, spočívá v tom, že “opojil všechny národy svým smilstvem”. Zjevení 14,8. Opojný pohár nabízený světu představuje falešné učení, které církev přijala jako důsledek svého nesprávného spojení s mocnými tohoto světa. Přátelství se světem znehodnocuje víru věřících a na druhé straně má zhoubný vliv na svět, protože šíří učení, které odporuje jasným výrokům Písma. VDV 256.1

Řím vzal lidem Bibli a vyžadoval, aby přijali jeho učení. Úkolem reformace bylo vrátit lidem Boží slovo. Přesto však církve naší doby lidi učí, aby svou víru zakládali spíše na vyznání a na učení své církve než na Písmu. Charles Beecher o protestantských církvích prohlásil: “Děsí se každého tvrdšího slova proti své věrouce, stejně jako se svatí otcové děsili každého tvrdšího slova proti rostoucímu uctívání svatých a mučedníků, které zaváděli… Protestantské evangelické církve si do té míry svázaly navzájem i každá sobě ruce, že se u nich nemůže stát kazatelem nikdo, kdo kromě Bible neuzná také jejich další knihy… Myslím, že není nijak zkreslené tvrzení, že vyznání mají takovou moc, že to vede k zakazování Bible. Stejně to dělal i Řím, v tomto případě se to ovšem děje rafinovaněji.” (Charles Beecher, kázání “Bible je dostatečnou věroukou”, přednesené ve Fort Wayne, ve státě Indiana, 22. února 1846). VDV 256.2

V “opozici” vůči věrným vykladačům Božího slova stojí vzdělanci a kazatelé, kteří tvrdí, že rozumějí Písmu a správné učení si dovolí označit za kacířství. Tím ale brání těm, kdo hledají pravdu. Kdyby svět nebyl beznadějně “opilý vínem Babylónu”, pravdy Bible by přesvědčily a přivedly k obrácení mnoho lidí. Křesťanská věrouka se však jeví tak zmatená a rozporná, že lidé nevědí, čemu mají vlastně věřit; netouží najít Boha. A vinu na tom nese církev. VDV 256.3

Poselství druhého anděla ze Zjevení čtrnácté kapitoly bylo poprvé kázáno v létě roku 1844. Tehdy se nejvíce hodilo na církve ve Spojených státech — poselství o blížícím se soudu tam bylo hlásáno velmi “hlasitě” a církve ho také nejvíce odmítaly a zažily i prudký úpadek. Poselství druhého anděla se však v roce 1844 nenaplnilo beze zbytku. Mravní úpadek církví byl důsledkem toho, že odmítly adventní poselství; úpadek však nebyl úplný. Když pak dále odmítaly jednotlivé pravdy potřebné pro tuto dobu, klesaly stále hlouběji a hlouběji. Ani potom se však nedalo jednoznačně tvrdit, že “padl Babylón, který opojil všecky národy svým smilstvem”. Ještě k tomu nesvedl všechny národy. Snaha přizpůsobit se světu a lhostejnost k aktuálním pravdám pro naši dobu i nadále přetrvává a získává další půdu v protestantských církvích ve všech křesťanských zemích. Těchto církví se také týká obvinění druhého anděla z knihy Zjevení, i když jejich odpadnutí ještě nedosáhlo vrcholu. VDV 256.4

Bible upozorňuje na to, že před příchodem Pána Ježíše bude satan konat “kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo … nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydá do moci klamu, aby uvěřili lži.” 2. Tesalonickým 2,9-11. Teprve až nastane takový stav a až se křesťanské církve plně spojí se “světem”, bude pád Babylónu úplný. Církve k tomu spějí, ale proroctví z knihy Zjevení 14,8 se naplní teprve v budoucnosti. VDV 257.1

Přestože církve, které jsou znázorněny Babylónem, se nacházejí ve stavu duchovní temnoty a odcizení od Boha, žije v nich stále ještě většina pravých Kristových následovníků. Mnozí z nich ještě neslyšeli zvláštní pravdy pro tuto dobu; a mnozí nejsou spokojeni se svým stavem a touží po hlubším poznání. Marně hledají podobu Ježíše Krista v církvích, ke kterým patří. Nakolik se tyto církve uchylují od pravdy a přibližují se světu, v té míře se prohlubuje i rozdíl mezi oběma skupinami, jehož vyústěním bude nakonec rozchod. Přijde doba, kdy lidé, kteří milují Boha nade všechno, nebudou moci zůstat pospolu s lidmi, kteří “budou mít raději rozkoš než Boha; budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat” 2. Timoteovi 3,4.5. VDV 257.2

Osmnáctá kapitola Zjevení popisuje dobu, kdy po odmítnutí trojího varovného poselství ze Zjevení 14,6-12 upadnou církve do stavu, jak jej předpověděl druhý anděl, kdy Boží lid, který stále ještě bude v Babylónu, bude vyzván, aby se od těchto církví oddělil. Bude to poslední poselství pro tento svět a dosáhne svého cíle. Až lidé, kteří “neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti” (2. Tesalonickým 2,12), budou ponecháni vlivu klamů a uvěří lži, pak pravdu přijmou ti, jejichž srdce pro ni budou otevřena, a všechny Boží děti, které zůstaly v Babylónu, uposlechnou výzvu: “Vyjdi, lide můj, z toho města.” Zjevení 18,4. VDV 257.3